Drahá paliva nahrávají elektroautům, zatím ale hlavně těm čínským
Íránská krize v prvních dnech nahrála čínským výrobcům elektromobilů. Podle Čínské asociace osobních automobilů (CPCA) poptávka po čínských elektromobilech (EV) na zahraničních trzích prudce vzrostla v momentě, kdy ceny pohonných hmot překonaly kritické hranice.
Analytická skupina Wood Mackenzie zároveň upozornila, že v některých zemích, kam se čínské elektromobily dováží ve velkém, už došlo k vyrovnání jejich cen s běžnými cenami benzínových aut. To se přitom podle analytiků měl stát mnohem později. Otázka tedy je, jestli současný vývoj cen energií znamená definitivní potvrzení technologického náskoku čínských firem, nebo zda se na trhu prosadí jiná řešení.
Zatímco Čína v roce 2026 stupňuje tempo, dvanáct předních západních automobilek (mezi nimi Volkswagen, BMW, Mercedes-Benz, Audi nebo Ford) se rozhodlo své plány na přechod k EV naopak zpomalit, respektive změnit své obchodní modely. Čínský státní deník Global Times to označil za krok, který „podkopává globální zelený rozvoj a brzdí spolupráci v průmyslových řetězcích“.
Opatrný vůči Číně je i americký trh, a to zejména v segmentu baterií, v němž se snaží etablovat řada amerických firem. Robin Zeng, předseda čínského bateriového gigantu CATL, ale varuje před izolacionismem. Budování budoucnosti bez technologií CATL bude podle něj extrémně drahé a technologicky náročné. Zeng předpovídá, že americký trh s EV zůstane v útlumu ještě několik let, než dojde k očekávanému boomu.
Ani dominance Číny však není bez trhlin. Agentura Bloomberg informuje o rostoucím tlaku v Africe, kde některé země zavedly kontroly vývozu klíčových kovů pro výrobu baterií. Pro čínské firmy, které do tamních dolů investovaly miliardy dolarů, aby si zajistily suroviny, jde o citelný zásah. Tento nerostný protekcionismu může v roce 2026 výrazně ovlivnit stabilitu cen akumulátorů.
Rok 2026 tak zatím spíš potvrzuje, že energetická bezpečnost a zelená tranzice jsou dnes neoddělitelné nádoby. Napětí na Blízkém východě dál upevňuje roli obnovitelných zdrojů jako nejlevnějšího a nejbezpečnějšího zdroje energie.
Pro evropské a americké hráče to ale představuje pokračování jedné z největších výzev: buď akceptují čínskou technologickou převahu v dodavatelských řetězcích, nebo investují velké prostředky do vlastní výroby a nových řešení – to vše navíc v prostředí vysokých cen energií, které paradoxně nahrává jejich konkurentům z Východu.