Żarnowiec: jaderná elektrárna, která nikdy nezačala vyrábět

Jen málokdo si dnes pamatuje, že Polsko mělo na přelomu 80. a 90. let minulého století nakročeno k provozu své první jaderné elektrárny. Projekt Żarnowiec na severu země se dostal až do fáze stavebních prací a dodávek technologického zařízení. Jeho součástí byly také tlakové nádoby reaktorů vyrobené v Československu plzeňskou Škodou.

Plány na výstavbu první polské jaderné elektrárny se začaly konkretizovat v 70. letech. Pro lokalitu u Żarnowieckého jezera v tehdejším Gdaňském vojvodství byly zvoleny sovětské tlakovodní reaktory VVER-440, podobně jako v Dukovanech. Počítalo se se čtyřmi bloky, které měly přispět k pokrytí rostoucí spotřeby elektřiny v Polsku. Výstavba začala v roce 1982 a počítalo se s kombinací sovětské reaktorové technologie a zařízení vyráběných v Polsku i dalších zemích tehdejšího východního bloku.

Podíl československého průmyslu

Na dodávkách se podílel také československý průmysl. Jejich významnou součástí byly tlakové nádoby reaktorů vyrobené plzeňskou Škodou, předchůdkyní dnešní společnosti Škoda JS. Produkce těchto komponent patřila k technologicky nejnáročnějším částem jaderného strojírenství. Tlaková nádoba tvoří základní součást primárního okruhu reaktoru: je v ní umístěno reaktorové jádro a během provozu musí odolávat vysokému tlaku, teplotě i náročným požadavkům na jadernou bezpečnost.

Škoda měla s výrobou takových zařízení zkušenosti již z předchozích zakázek pro jaderné elektrárny ve střední a východní Evropě. Její dodávky pro Żarnowiec tak zapadaly do širší spolupráce komunistického bloku v oblasti jaderné energetiky.

Elektrárna se začala dostávat do problémů ještě před pádem režimu v Polsku. Hospodářské potíže země komplikovaly financování a zpomalovaly výstavbu. Významným mezníkem se stala také havárie v Černobylu v dubnu 1986, která posílila obavy veřejnosti z jaderné energetiky.

Dodávky ze „Škodovky“ neprošly

Proti pokračování stavby se postupně zvedal odpor a otázka Żarnowce se stala předmětem veřejné i politické debaty. V listopadu 1986 demonstranti blokovali dodávku prvních dvou tlakových nádob reaktorů vyrobených v Československu a krytu tlakové nádoby, který byl dopraven z rumunské Constanțy do Gdaňsku. Zatímco tlaková nádoba pro Żarnowiec-1 byla převezena na místo, tlaková nádoba pro Żarnowiec-2 byla dočasně uskladněna v gdyňském přístavu.

V květnu 1990 se v okolí plánované elektrárny uskutečnilo neformální hlasování, v němž se většina zúčastněných vyslovila proti jejímu dokončení. Polská vláda následně rozhodla o zastavení projektu. V prosinci téhož roku byla investice formálně uvedena do likvidace. Elektrárna, která měla být základem polské jaderné energetiky, se tak nikdy nedostala do provozu.

Foto: Areál Škody JS

Komplikované dědictví

Osudy reaktorových nádob určených pro Żarnowiec se po zrušení projektu rozešly. Například nádoba určená pro druhý blok byla převedena do maďarské elektrárny Paks, kde měla sloužit k výcvikovým účelům. Některé další komponenty byly určeny jako náhradní díly pro jiné jaderné elektrárny, zatímco další nádoba posloužila k materiálovým zkouškám. Při nich z ní byly odebírány vzorky, a proto již nemohla sloužit jako kompletní tlaková nádoba.

Zvláštní osud má reaktorová nádoba vyrobená pro čtvrtý blok. Ta zůstala v Plzni v areálu podniku, který ji vyrobil. S jejím vlastnictvím je to ale složitější. Jelikož byla zaplacena, ale nebyla dodána, zůstala dodnes oficiálním majetkem polského státu.

Plzeňský relikt polského projektu tak připomíná nejen technickou úroveň českého jaderného strojírenství, ale také závislost podobných projektů na ekonomických podmínkách, politickém rozhodování a postojích veřejnosti.

Nové díly podcastu a nejzajímavější novinky z energetiky každý týden v mailu. Odebírejte náš newsletter.

14. 10. 2026