V souvislosti s klimatickou změnou se nejvíc diskutují takzvaná mitigační opatření, tedy ta, která mají nárůst teploty a nevratné změny na planetě zastavit či aspoň oddálit. Vedle toho ale všechny klimatické dohody a politiky počítají i s kroky, které mají společnosti a ekonomice pomoct se na nové podmínky adaptovat. Adaptační strategii má i Česká republika. Podle ní bude potřeba řešit sucho, ale i šířící se nemoci a parazity, výpadky v produkci elektřiny nebo systém včasného varování obyvatelstva před požáry, přívalovými dešti a jinými formami extrémního počasí.
Český adaptační plán počítá celkem s pěti hlavními projevy klimatické změny na našem území. Jsou jimi teplejší zimy, eroze půdy, vlny sucha, extrémní teploty a extrémní srážky a povodně. Sucho a povodně se vzájemně nevylučují, naopak – dlouhé vlny sucha vedou ke ztrátě schopnosti půdy naráz vsáknout velké množství vláhy, což v případě přívalových dešťů riziko povodní zvyšuje a navíc zhoršuje právě erozi půdy. Sucho má souvislost i s extrémními teplotami, protože ty znamenají větší výpar.
Pět klimatických nepřátel
Těchto pět hlavních projevů měnícího se klimatu se podle české strategie projeví v celkem deseti oblastech. První čtyři se týkají hlavně půdy, vody a celkově přírodních podmínek. Lesy bude ohrožovat hlavně vysychání půdy a větší rozšíření parazitů, jako je kůrovec. Zemědělská půda zase bude trpět nižšími výnosy a i tady se dají čekat častější problémy se škůdci. Ztenčí se zásoby podzemních vod a kvůli nižšímu průtoku budou častěji znečištěné říční toky. Na některých místech bude obtížnější zajistit trvalý dostatek vody pro účely, na které jsme dnes zvyklí, včetně třeba hospodářského užití. Živá příroda bude bojovat s novými invazivními škůdci a některé živočišné druhy už u nás do budoucna nepotkáme.
S dopady klimatické změny na přírodu jako takovou se české úřady chtějí vyrovnat hlavně podporou přírodě blízkého hospodaření v lesích i na polích, větší diverzifikací sázených stromů, pěstováním odolných plodin nebo šlechtěním nových druhů. Počítají také s investicemi do lepšího zadržování vody v půdě a krajině, revitalizací vodních toků a slepých ramen nebo s omezováním spotřeby pitné vody. Víc by se také měla využívat dešťová voda a v plánu je i omezování některých činností, díky kterým se v přírodě snáz šíří škůdci – tady může jít například o skládky nebo jiné formy znečištění půdy.
Větší zátěž v nemocnicích, méně vody na venkově a varovné SMSky
Další oblasti, které klimatická změna zasáhne, se už týkají víc našeho způsobu života. Ve městech se kvůli horkému počasí zvýší biologická zátěž, v některých venkovských oblastech se zase sníží dostupnost pitné vody a obecně přibude také plísní a podobných škůdců.
Vyšší zátěž pro zdravotnický systém přinesou i samotná extrémní horka nebo zvýšený výskyt hmyzu a roztočů. Naroste také četnost a intenzita extrémního počasí, jako jsou požáry, povodně či vichřice, což může narušit dodávky elektřiny (dodnes je nejčastější příčinou velkých výpadků proudu živelní pohroma) nebo poškození další kritické infrastruktury.
Česká strategie proto počítá se zlepšením využívání dešťové vody, rozšiřováním zelených ploch ve městech, ale také s investicemi do větší energetické efektivity budov. Zlepšit se má také systém informovanosti obyvatelstva o rizicích a prevenci, a to jak v případě zdravotních rizik, tak v případě mimořádných událostí souvisejících s extrémním počasím.
Podobné případy rychlé informovanosti jsme mohli zaznamenat například letos v létě během extrémních veder ve Francii, kde jednotlivé obce vydávaly doporučení ohledně toho, pro jaké skupiny osob je rizikové vycházet během dne na volné slunce. Ve vztahu k mimořádným živelním událostem je zase možné zmínit německý systém preventivního varování, kde lidem v lokalitách ohrožených povodní či například vichřicí posílají úřady varovnou SMS. Zajímavostí je, že jako preventivní opatření se v českém plánu zmiňuje i údržba kritické infrastruktury.
Výroba potřebuje vyřešit chlazení a “záložní systémy”
Poslední tři roviny, kde klimatická změna bude vyžadovat adaptační opatření, se vztahují na průmysl, energetiku, dopravu a cestovní ruch. Pro průmysl a energetiku bude jednou z velkých výzev najít řešení pro zvýšenou potřebu ochlazování. To se netýká jen elektráren, ale také náročných průmyslových provozů typu hutí nebo skláren. Také tyto segmenty budou muset být připravené na výpadky energetické produkce a poškození infrastruktury v důsledku extrémního počasí. A navíc musejí počítat s omezenou využitelností vodních elektráren. V dopravě se pak projeví zejména vysoká teplota a extrémní počasí – bude náročnější na spotřebu paliv kvůli klimatizaci a také se bude muset vyrovnat s narušenou infrastrukturou a vyšším rizikem nehod.
Adaptační opatření v těchto oblastech směřují hlavně do hledání “záložních řešení” pro případ náhlých výpadků či narušené infrastruktury. Cesta k přizpůsobení se změněným klimatickým podmínkám vede v průmyslu a v dopravě také skrze šetrnější využívání vody nebo energie pro ochlazování. Ve zbytku sází plánovaná opatření hlavně na výzkum a vývoj nových technologií a materiálů.
Kolik to bude stát? Nevíme.
Česká adaptační strategie doposud neobsahovala vyčíslení nákladů na potřebná opatření. U některých oblastí byly náklady vyčíslované v desítkách miliard, někde dokonce v jednotkách bilionů. Plán ale správně poznamenává, že náklady jsou podmíněné tím, jak rychle se jednotlivá opatření podaří uvést do praxe a zda budou ve vzájemné synergii, nebo zda realizace jedné sady kroků paradoxně zhorší situaci v jiné oblasti.
Nejen kvůli chybějícím nákladům tak bude na místě přehodnotit přístup a pokusit se adaptační opatření nově definovat. Současný plán, plným názvem Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR, je aktuálně sedm let starý. Pochází z roku 2015 a dá se očekávat, že projde revizí v souvislosti se změnami ve Státní energetické koncepci, případně Politiky ochrany klimatu Vnitrostátního plánu pro oblast energetiky a klimatu ČR. To jsou totiž tři hlavní strategické dokumenty, jimiž by se celá oblast opatření ve vztahu ke klimatické změně měla řídit. V nynější podobě si ale dokumenty vzájemně odporují a kromě nejistých financí na adaptaci tak není ani jasné, jakou má vlastně prioritu.
