Evropa čelí riziku výpadu dodávek ruského plynu. Jednou z možností, jak ho nahradit, je posílená spolupráce na jižních hranicích.
Na únorovém summitu zástupců evropských a afrických zemí byla energetika jedním z mnoha témat, na které během diskusí došlo. Evropští lídři směřovali jednání především k oblastem, kde mohou oba kontinenty vystupovat jako rovnocenní partneři, a to hlavně s ohledem na snižování emisí a naplňování klimatických cílů.
O několik týdnů později se zdá, že se nově nastavený diplomatický rámec může dobře hodit i pro řešení současného rizika výpadku dodávek ruského plynu. Už během summitu vedl unijní šéfdiplomat Josep Borrell jednání o možnostech dovozu kapalného plynu (LNG) s některými zeměmi, jako třeba s Alžírskem. V současné situaci se otevírají dveře i dalším africkým státům, které plyn vyvážejí, například Nigérii, Egyptu, Mozambiku, Tanzánii nebo Ghaně.
Změna v oficiálním evropském kurzu?
Šéf evropských diplomatů navíc není jediný, kdo v této oblasti navazuje strategické kontakty. Komisařka pro jednotný vnitřní trh Margrethe Vestager před několika dny jednala s nigerijským viceprezidentem Yemi Osinbajem. Výsledek? Společné prohlášení zmiňuje, že obě strany prozkoumají možnosti navýšení dodávek LNG na evropský trh.
V oficiální unijní politice jde o poměrně zásadní změnu. Hlavní lídr klimatické agendy, komisař Frans Timmermans, totiž v prezentaci Komise zdůrazňuje hlavně obnovitelné zdroje a dovoz vodíku. Francie, která předsedá Evropské unii do poloviny letošního roku, má zase mezi hlavními cíli zavedení uhlíkového cla. Zvýšené dodávky plynu z afrických zemí by mu nějakým způsobem musely odpovídat.
V přípravě je hned několik plynovodů
Africké země mají vysoký potenciál jak v konvenční fosilní energetice, tak v moderních bezemisních technologiích. Na africkém kontinentu se nachází asi 7 % světových zásob ropy a zemního plynu. Zároveň jde o státy, které díky své poloze, podnebním podmínkám a přístupu k moři mají dobré podmínky pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů.
Alžírsko, Niger a Nigérie v nedávné době odsouhlasily stavbu miliardového transsaharského plynovodu o délce přesahující 4100 km. Plyn bude přes území těchto tří zemí směřovat k Evropě, po dokončení by měl dokázat přepravit 30 miliard kubických metrů plynu ročně.
Itálie a Španělsko zase zkoumají, jak navýšit svůj dovoz LNG z Libye a Alžírska a zajistit lepší odbyt dál do Evropy. Evropská unie už dřív investovala do plynovodu EastMed, který by měl připojit evropskou rozvodovou síť na offshorové naleziště přes Kypr, Izrael a Egypt. Další plynovod, přes 2000 km dlouhý Transmed, by měl propojit Alžírsko s Itálii přes Tunisko a v provozu by měl být v roce 2027. Alžírsko je už dnes pro Itálii druhým největším dodavatelem zemního plynu.
Řešení bohužel nepřijde rychle
Za nové projekty vedení či dodávek plynu lobovaly v posledních měsících také Nigérie, Mozambik a Senegal. Na summitu evropských a afrických zemí panovala shoda nad tím, že nová evropská taxonomie udržitelného financování otevírá prostor pro podobné iniciativy, které umožní zemnímu plynu sehrát roli přechodového paliva v cestě za dekarbonizací.
Jak ale upozorňuje řada analytiků, posílení dodávek plynu z afrických zemí je primárně závislé na infrastruktuře a výrobní kapacitě. V obou případech se dá jen obtížně spoléhat na to, že by dokázaly v řádu měsíců výrazně posílit celkový objem plynu dodaný na evropský trh.
