Zkušenost s krátkodobým výpadkem elektřiny má prakticky každý. Ať už je důvodem plánovaná údržba nebo vichrem popadané vedení, dá se krátkodobý a lokalizovaný výpadek přežít. Co kdyby ale elektřina nešla v celé republice nebo dokonce na celém kontinentu? Výpadku takového rozsahu říkáme blackout a i ten nás může potkat. Zatím se nám daří se mu vyhýbat, zejména díky robustní přenosové soustavě a spolehlivým zdrojům energie, schopným rychle zvýšit či snížit svůj výkon.
Blackout se od obyčejného výpadku dodávek elektrického proudu liší zejména počtem zasažených osob a dobou trvání. I když nemá jasnou definici, obecně se za blackout považuje neplánované přerušení dodávek trvající alespoň 1 milion osobohodin – tisíc lidí musí být bez proudu po tisíc hodin (téměř 42 dní). Pokud je doba kratší než jedna hodina, o blackout se nejedná.
Příčiny blackoutů
Mezi hlavní příčiny rozsáhlých výpadků patří zejména poruchy či přetížení přenosové soustavy. K poruše může dojít v důsledku špatné údržby přenosové sítě, jejím špatným nastavením, kvůli nedostatečné robustnosti nebo může jít o dílo vichřice. Výpadky může způsobit i technická závada, sabotáž nebo lidská chyba.
Přenosová soustava může být poškozena i přetížením. Dodávka, respektive výroba elektřiny musí být v každém okamžiku v rovnováze se spotřebou. Pokud v jednu chvíli do soustavy začne proudit nadměrné množství elektrické energie, nebo se naopak skokově zvýší její spotřeba, může to vést k poruše a následným výpadkům dodávek elektřiny ke koncovým spotřebitelům.
Dobře postavená přenosová soustava se dokáže s výkyvy na straně dodávky i spotřeby do určité míry vyrovnat. Pomáhá jí v tom i propojení s konkurenčními soustavami, například v sousedních státech. To ale může být i její slabinou, protože porucha v jedné přenosové soustavě může vést ke kaskádovému efektu a způsobit blackout na rozsáhlém území. Negativně mohou soustavu ovlivnit i výrobní zdroje elektřiny, které nedokážou rychle regulovat svoji produkci. Jedná se například o solární nebo větrné elektrárny.
Důsledky blackoutů
Česku i okolním státům se zatím daří blackoutům vyhýbat, několikrát jsme však měli na mále. Zhruba před deseti lety s rozmachem větrných elektráren v sousedním Německu zažívala nejen naše přenosová soustava časté zátěžové šoky. Stačil silnější vítr a ČEPS, který u nás provozuje přenosovou soustavu, měl plné ruce práce.
Naposledy jsme se na hraně energetického kolapsu ocitli letos v lednu. Střední a západní Evropa měla 8. ledna nedostatek vlastní energie a spoléhala na její dodávky z Balkánu. Tam však došlo k sérii poruch a potřebná elektřina nepřišla. Během několika milisekund bylo potřeba navýšit kapacitu stávajících zdrojů a zapojit zdroj nové. Katastrofu se podařilo odvrátit i díky velkému přispění Česka, které má k dispozici velké množství takzvaných točivých zdrojů. Jedná se o zdroje napojené na turbínu – plynové, uhelné a jaderné elektrárny.
Kdyby se však nepodařilo potřebné množství energie do sítě dodat včas a stabilizovat tak celou soustavu, došlo by k blackoutu. I kdyby důležité provozy jako nemocnice byly schopné s pomocí náhradních zdrojů a v omezeném rozsahu fungovat i nadále, kvalita života všech obyvatel by se výrazně snížila.
