Plyn a teplo

Podrobná analýza plynovodů ukazuje, jak si v Evropě státy mohou pomoct

Podíl ruského plynu na celkové evropské spotřebě v uplynulých letech klesal, v roce 2021 představovaly dovozy zemního plynu z Ruska 40 %, v letošním roce je to jen 20 %. Thinktank Bruegel zmapoval, jak se zatím daří nahrazovat ruské dodávky z jiných zdrojů, odkud do Evropy plyn přichází a jak si ho jednotlivé státy posílají vnitřní infrastrukturou mezi sebou.

V první polovině roku poklesly dodávky plynu z Ruska o 300 TWh, což se podařilo z velké části vykrýt dovozem 240 TWh kapalného plynu (LNG). Gazprom vypověděl několik dlouhodobých kontraktů, které s ním měli uzavřené evropské soukromé firmy. To je případ třeba polské PGNiG, nizozemské Gasunie, dánského Orstedu nebo finského Neste. Objemově přišlo o největší kapacitu právě Polsko, to ale předpokládalo, že smlouva do dalšího roku stejně nebude prodloužená, protože na podzim spouští provoz nového LNG terminálu.

 

Bude potřeba ušetřit asi 15 % spotřeby plynu

Přesto ale dovozy LNG pomalu narážejí na své limity, což je důvod, proč se prioritou stává snížení spotřeby zemního plynu. Thinktank Bruegel spočítal, že při současných dodávkách plynu a kapacitách LNG terminálů, při zohlednění stavu zimních zásob, by bylo potřeba snížit spotřebu plynu celoevropsky asi o 15 % v porovnání s průměrnou spotřebou v letech 2019 – 21.

Jenže takové snížení se nedotkne všech zemí stejně, respektive každá země má jiné technické možnosti. Je to dané tím, jak vypadá evropská plynová infrastruktura. Ta je sice po celém kontinentu propojená a v principu není problém s tím, aby plyn běžel ze západu na východ, namísto dosavadního toku z východu na západ. Jednotlivé evropské plynovody mají ale jen omezenou kapacitu. Proto i celoevropská úspora spotřeby plynu ve výši 15 % znamená, že v některých evropských regionech bude potřeba ušetřit plynu víc – zkrátka proto, že při současném stavu kapacit plynovodů se na jeho území víc plynu nedostane.

 

Česko je propojené s rakouskými zásobníky a německým dovozem

Analytici z thinktanku Bruegel spočítali, kolik by bylo potřeba ušetřit ve které části Evropy v případě, že by dodávky ruského plynu klesly do konce roku na nulu. Klíčovou proměnnou byly právě kapacity plynovodů a také odhadovaný průběh zimy. Zimní teploty jsou hlavním zdrojem nejistoty, protože dlouhá a studená zima by mohla vést k ještě zásadnější potřebě úspor. V analýze modelovali vývoj spotřeby plynu za předpokladu, že bude zima průměrná.

Výsledkem je rozdělení jednotlivých evropských států do regionálních “clusterů” podle toho, jaký vnitroevropský plynovod a na něj navázané zásobníky či LNG terminály jsou pro daný region zásadní. Česko je v regionálním clusteru společně se Slovenskem, Rakouskem a Slovinskem. Hlavním dodavatelem plynu pro náš region je Německo, které ale doposud odebíralo plyn hlavně z Ruska skrze plynovod Nord Stream 1. Ten pak proudil k nám a přes nás do Rakouska. Klíčové pro nás jsou proto i kapacity rakouských zásobníků plynu, které jsou relativně velké.

Sousední Polsko doposud také odebíralo plyn z Německa jako doplněk jejich LNG terminálu ve Svinoústí. Šlo asi o 6 TWh měsíčně. Nicméně do konce roku bude v provozu nový plynovod Baltic Pipe, který do Polska přivede asi 8 TWh měsíčně z Norska. V Polsku ale neskončí celý objem této nové kapacity, část (1,5 TWh měsíčně) poputuje do Pobaltí novým propojením Santaka, část pak do Německa nebo na Slovensko, kde se buduje nový interkonektor.

 

Sever i jihozápad Evropy má svých kapacit relativně dost

Relativně “v klidu” může být regionální cluster, který zahrnuje Francii, Španělsko a Portugalsko. Ty mají zajištěné dodávky LNG dlouhodobě přes moře a výpadek ruského plynu se jich příliš nedotkne. Nicméně Francie letos řešila několik odstávek jaderných elektráren, v důsledku čehož rostla potřeba zapojit jiné zdroje energie v regionu, včetně plynu. Proto i tento region plánuje před zimou posílit spolupráci, nejen mezi sebou, ale i směrem k sousední Itálii, kam by měla směřovat část alžírských dovozů.

Za normálních okolností by problémy neměly ani Norsko a Dánsko, které jsou vzájemně propojené a relativně nezávislé na zbytku Evropy. Jenže dánské plynové pole Tyra je do poloviny příštího roku odstavené kvůli údržbě, takže Dánsko v současnosti také víc spoléhá právě na dodávky z Německa.

 

Německo má LNG terminály, dováží z Norska i Nizozemí

Německo samotné se bude opírat hlavně o plyn z Norska, vlastní produkci plynu z Nizozemí a dodávky LNG z Belgie. Jako klíčová tranzitní země bude hrát hlavní roli v takzvaných re-exportech, tedy v tom, že se přes jeho území posune plyn z přímořských zemí dál do vnitrozemí. V Německu platí už několik týdnů stav pohotovosti, v jehož důsledku mají některé průmyslové a energetické firmy povinnost šetřit plynem podle stanovených kritérií. Součástí pohotovostních plánů je také plán spustit provoz LNG terminálu ve Wilhelmshavenu (8TWh/měsíčně).

Belgie a Nizozemí mají tradičně dobrou kapacitu v LNG terminálech, Nizozemí má navíc dobrou výchozí pozici pro snižování spotřeby plynu. Využívá ho totiž ze značné míry k výrobě elektřiny, kde je možné plyn relativně rychle nahradit jinými zdroji. Proto také nizozemci dokázali snížit spotřebu plynu o celou třetinu.

 

Jihovýchod Evropy odebírá plyn z Ruska, ale ne skrze Nord Stream

Složitá situace je na jihovýchodě Evropy. Chorvatsko a Řecko mají LNG terminály, část plynu může teoreticky proudit odsud severně do Bulharska, čemuž pomůže i zkapacitnění terminálu v chorvatském Krku. Mezi Řeckem a Bulharskem se také zprovoznil nový interkonektor (2.5TWh/měsíčně). Bulharsko je klíčovou tranzitní zemí, skrze kterou proudí plyn i do Rumunska. Ústí v něm plynovod Turkstream, který přivádí plyn z Ruska přes Turecko a zůstane pravděpodobně v provozu. To je také důvod, proč Srbsko a Maďarsko dál spoléhají na své kontrakty s Gazpromem, těch se totiž primárně nedotýká provoz Nord Streamu. I do těchto zemí totiž proudí z jihu.

 

CHCETE DOSTÁVAT články, nové díly podcastu a přehledy do mailu? Napište se do našeho newsletteru a nic vám neuteče.

Novinky v oboru