Letošní klimatický summit COP29 měl od počátku přezdívku “finanční”. Šlo tam totiž o to, kdo bude platit přechod na čisté bezemisní zdroje v chudších státech. Ačkoliv konference přinesla zejména v prvních dnech vypjaté emoce, nakonec se státy dohodly. Vyspělá část světa přislíbila najít 300 miliard USD na pomoc rozvojovým zemím nejpozději do roku 2035.
Podle některých zemí to ale pořád nestačí, na jednání šli někteří s očekáváním až trojnásobné částky. Ta se sice ve výsledné dohoda projevila, má ale zahrnovat i soukromé prostředky a investice.
Část států byla také nespokojená s tím, že se klíčové pasáže dohody vyjednávaly na poslední chvíli, chaoticky a bez řádného projednání. To vytýkala ázerbajdžánskému předsednictví třeba Indie nebo Nigérie.
Kromě samotné dohody na financování klimatických opatření se státy také shodly na základních pravidlech obchodu s uhlíkovými emisemi. Nějakou variantu povolenek na emise totiž v posledních letech zavedla třeba Čína, Kazachstán nebo Kanada, a pro státy je výhodné, když jsou tyto systémy mezinárodně srovnatelné.
Co se naopak nepovedlo posunout, to je společné globální tempo snižování emisí. Téma se přesunulo na agendu klimatické konference v příštím roce, ta proběhne na podzim 2025 v Brazílii.
