EU má potíže se zajištěním dodávek surovin, které potřebuje k naplnění ambicí v oblasti energetiky a klimatu. To je závěr zvláštní zprávy, kterou v únoru zveřejnil Evropský účetní dvůr (EÚD).
Dosavadní snahy o diverzifikaci dovozu nepřinášejí hmatatelné výsledky, domácí výroba je dál blokovaná chronickými problémy a recyklace je stále v počátcích. Za této situace podle auditorů není pravděpodobné, že by mnoho projektů podporovaných EU uspělo včas.
Příčiny problémů jsou známé, ale řešení v praxi zadrhává
Přechod EU na energie z obnovitelných zdrojů je do značné míry závislý na dostupnosti konkrétních komponent, jako jsou baterie, větrné turbíny a solární panely. Pro jejich produkci jsou potřeba kritické suroviny, jako je lithium, nikl, kobalt, měď a prvky vzácných zemin. Většina těchto materiálů je v současné době soustředěna buď v jedné, nebo v několika málo zemích mimo EU – jako je Čína, Turecko a Chile.
Tato surovinová zranitelnost vedla už v roce 2024 k tomu, že evropské státy schválily akt o kritických surovinách. Ten měl pomoci se zajištěním dlouhodobé bezpečných dodávek 26 nerostných surovin, které byly označeny za kritické pro transformaci energetiky.
„Bez kritických surovin není transformace energetiky, konkurenceschopnost ani strategická autonomie možná. Bohužel jsme nyní v dodávkách těchto materiálů nebezpečně závislí na několika málo zemích mimo EU,“ uvedla Keit Pentus-Rosimannusová, členka EÚD odpovědná za audit. „Pro EU je proto zásadní zintenzívnit své úsilí a svou zranitelnost v této oblasti omezit.“
Zajištění dodávek lze dosáhnout diverzifikací dovozu, zvýšením domácí výroby a recyklací. Akt o kritických surovinách ale stanoví do roku 2030 pouze nezávazné cíle, které se vztahují jen na malý počet surovin považovaných za „strategické“ vzhledem k jejich značnému hospodářskému významu a rizikům narušení dodávek. Rovněž není jasné, jak byly hodnoty, jichž má být dosaženo do roku 2030, stanoveny. Cesta ke splnění cílů je stále dlouhá, uvádějí auditoři, a EU bude mít do konce tohoto desetiletí problém zajistit dodávky strategických surovin, které potřebuje.
Chybí strategické dohody i promyšlené závazné cíle
Prostřednictvím aktu o kritických surovinách se EU snažila svou závislost na malém počtu jednotlivých zemí snížit. Snahy o diverzifikaci dovozů však podle auditorů zatím nepřinesly hmatatelné výsledky. EU například v posledních pěti letech podepsala 14 strategických partnerství v oblasti surovin, z toho sedm se zeměmi s nízkým hodnocením v oblasti správy a řízení. Přibližně u poloviny zkoumaných surovin dovozy z těchto partnerských zemí mezi lety 2020 a 2024 klesly.
Některá další opatření EU ustrnula na mrtvém bodě, jako například jednání s USA, která byla v roce 2024 pozastavena, zatímco jiná je teprve potřeba dojednat. Jde například o dohodu mezi EU a Mercosurem, jehož členské země, jako je Argentina, Brazílie, Paraguay a Uruguay, jsou bohaté na kritické suroviny. Tato dohoda zatím nebyla ratifikována všemi zeměmi EU.
Akt o kritických surovinách stanovil nezávazný cíl pro recyklaci: do roku 2030 by mělo alespoň 25 % spotřeby strategických surovin v EU pocházet z recyklovaných zdrojů. Vyhlídky však nejsou slibné: v současné době se míra recyklace sedmi z 26 materiálů potřebných pro transformaci energetiky pohybuje mezi 1 % a 5 %, zatímco deset materiálů se nerecykluje vůbec.
Většina cílů EU v oblasti recyklace navíc neuvádí konkrétní hodnoty pro jednotlivé suroviny. Nemotivují tak k recyklaci jednotlivých materiálů – zejména těch, které je obtížnější extrahovat, jako jsou prvky vzácných zemin v elektrických pohonech nebo palladium v elektronice. Nepodporují ani používání recyklovaných materiálů.
Auditoři upozorňují, že evropští recyklátoři se potýkají s vysokými náklady na zpracování, malým dostupným množstvím materiálů a technologickými a regulačními překážkami, které snižují jejich konkurenceschopnost.
Otevřít domácí těžbu může trvat i 20 let
Cílem EU je rovněž podpořit domácí těžbu strategických materiálů, aby pokryla 10 % své spotřeby. Skutečností však je, že průzkumné činnosti nejsou dostatečně rozvinuty. A i když se objeví nová ložiska, může trvat až 20 let, než bude těžební projekt EU uveden do provozu. Podle auditorů je proto obtížné si představit realizaci jakéhokoliv konkrétního podílu ve lhůtě do roku 2030.
Zpracovatelské kapacity, u nichž EU usiluje o dosažení 40 % své spotřeby do roku 2030, ukončují provoz, částečně kvůli vysokým nákladům na energii, což může vážně narušit konkurenceschopnost. EU proto podle auditorů hrozí, že se ocitne v začarovaném kruhu, protože nedostatek dodávek brání rozvoji zpracovatelských projektů, což následně snižuje motivaci k zajišťování dodávek.
Zpráva unijních auditorů nemá sama o sobě žádnou právní nebo politickou závaznost, představuje ale důležitou zpětnou vazbu pro Evropskou komisi nebo pro klíčové europarlamentní výbory. Kritickými materiály se chce Komise zabývat například ve zřízení centrální observatoře, podmínky pro recyklaci či využití domácích zdrojů kritických surovin může řešit například chystaný akt o akceleraci dekarbonizace průmyslu.
Kritické suroviny jsou hospodářsky významné suroviny, u nichž existuje vysoké riziko narušení dodávek. Nejnovější seznam – zakotvený v aktu o kritických surovinách – uvádí 34 kritických materiálů, z nichž 26 je zapotřebí pro klíčové technologie v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a 17 je považováno za strategické suroviny. S ohledem na závazek EU snížit do roku 2030 čisté emise skleníkových plynů alespoň o 55 % a do roku 2050 dosáhnout nulových čistých emisí je úloha kritických surovin při úspěšné dekarbonizaci energetického systému klíčová.
