Německo se chystá podporovat své průmyslové firmy v rychlé dekarbonizaci. Tamní ministr hospodářství Robert Habeck ohlásil velkorysý program podpory, který má tamnímu průmyslu pomoct s přechodem na nízkouhlíkové nebo bezemisní technologie. Informoval o tom německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ).
Součástí avizovaného systému podpory jsou i takzvané “dohody o ochraně klimatu”, které mají se státem uzavírat jednotlivé průmyslové koncerny. Pokud k nim firmy přistoupí, budou jim garantovat patnáctileté období podpory, během kterého by měly změnit stávající uhlíkově náročné technologie a přejít na méně zatěžující řešení.
Očekává se, že takové podpory by v první řadě využily třeba velké německé ocelářské koncerny jako ThyssenKrupp a Salzgitter, které už v minulosti ohlásily vlastní plány na snižování emisí z výroby. Design podpory je ale přesto v něčem překvapivý, protože firmám umožňuje financovat i výrobu vodíku s využitím zemního plynu nebo technologie pro zachytávání vzniklých emisí. Oba nástroje přitom patří k těm, které Habeckova strana Zelených dlouhodobě kritizuje, všímá si FAZ.
Podmínky pro “zelený” vodík bude řešit i Evropská komise
Jiný německý deník, Handelsblatt, ale na druhou stranu upozorňuje, že systém podpory firmy zavazuje, aby veškerá elektřina spotřebovaná průmyslovými firmami pocházela z obnovitelných zdrojů. Průmyslové podniky také budou muset reportovat o tom, jak se jim daří snižování emisí. O finálních podmínkách podpory bude ještě rozhodovat německá vláda. Očekává se, že by první dohody mohly firmy uzavírat začátkem příštího roku.
O tom, jaký výrobní postup vodíku bude ještě spadat do nízkoemisní kategorie, bude koncem roku rozhodovat i Evropská komise. Návrh pravidel se očekává zhruba v polovině prosince. Z doposud zveřejněných dokumentů je patrné, že hlavní těžiště jednání se týká geografického umístění výroby. Zákonodárci mají obavu, aby příliš výhodné podmínky pro výrobu vodíku nenarušily samotnou výrobu z obnovitelných zdrojů, předpokládá se tedy zejména tlak na to, aby výroba vodíku byla územně co nejblíže místu, kde se tato energetická komodita uplatní ve spotřebě. To nahrává hlavně státům, které mají dobrý přístup k větrným a solárním parkům na moři, naopak pro vnitrozemské státy to výhodné být nemusí.
