Dnešní přístup k zemědělství ohrožuje přírodu i druhovou rozmanitost a v důsledku se podílí jak na emisích skleníkových plynů do atmosféry, tak na prohlubování globálního nedostatku jídla. Vyplývá to ze studie asociace EASAC, která sdružuje Akademie věd členských států EU, Norska, Švýcarska a Spojeného království.
Odborná studie zároveň ukazuje cesty, kudy stávající přístup změnit. Řešením může být třeba regenerativní zemědělství, které přispívá k ukládání uhlíkových emisí do půdy.
Ta tím získává potřebné živiny pro pěstování rostlin, uhlík je totiž základním kamenem jejich tkání. Oxid uhličitý v půdě tedy nijak neškodí, na rozdíl od atmosféry, kde podporuje oteplování planety.
„V prvním kroku jde o snížení intenzity uvolňování, v druhém, který by ideálně mohl běžet současně, je třeba zvyšovat obsah organické hmoty v půdě, a tím vázat uhlík,“ vysvětluje hlavní princip regenerativního zemědělství Karel Prach z Botanického ústavu AV ČR a připomíná, že samotná půda CO2 nezachytává. Jsou to právě zelené rostliny, které během své fotosyntézy plyny z ovzduší odčerpávají.
O regenerativním zemědělství máme celý díl podcastu. Pusťte si rozhovor s Václavem Kurelem z Carboneg:
Současný způsob, jakým funguje zemědělství, má podle studie globálně negativní dopady na životní prostředí. Průmyslová zemědělská produkce do značné míry narušuje stabilitu klimatu a druhovou rozmanitost.
Nabourává některé důležité prvky krajiny také ohrožuje základní funkce v ekosystému: opylování je kvůli němu obtížnější, dochází k odlesňování, úrodnost půdy klesá, její eroze naopak stoupá.
Zásadní problém je také narušení schopnosti půdy i celé krajiny zadržovat vodu. Roste riziko povodní i sucha, nepomáhá to ani biodiverzitě – tedy jednoduše řečeno, přirozenému výskytu různých druhů rostlin i živočichů, včetně třeba hmyzu.
O něm často ani nevíme, v celkovém ekosystému ale může sehrávat důležitou roli, která ovlivňuje i ostatní rostliny a zvířata. U hmyzu si je možné třeba snadno domyslet, že pokud vymizí, ubude tím třeba přirozené potravy pro ptactvo. To se pak zaměří na jiné zdroje potravy, pokud mu to biologie dovolí, třeba na zemědělskou produkci.
Uhlík pod zemí je prospěšný, v atmosféře nebezpečný
Studie EASAC upozorňuje, že zemědělství zároveň stojí za víc než třetinou všech globálně vyprodukovaných skleníkových plynů. S tím by mohlo pomoct kromě většího zapojení regenerativního zemědělství také cílené využití potenciálu zelených polí k vázání skleníkových plynů.
Regenerativní zemědělství totiž dokáže z atmosféry odčerpat velké množství oxidu uhličitého (CO2) a navázat ho zpět do půdy. Vyřešily by se tak hned dva ekologické problémy: sníží se hladina skleníkových plynů v ovzduší a zároveň se plyny využijí k výživě rostlin. Testy ukázaly, že kapacita půdy k ukládání oxidu uhličitého je vyšší, než se předpokládalo. Platí to zejména v případě travních porostů.
Kvůli změně přístupu není nutné omezit celkovou produkci potravin
Koncept regenerativního zemědělství ale naráží na dnešní dominantní přístup, který sleduje především výnosnost, tedy množství vyprodukovaných plodin, nikoliv jejich kvalitu nebo výživnost. Průmysloví zemědělci často argumentují, že by s takovým přístupem nebylo možné zajistit dostatek potravin.
Podle studie EASAC by ale takový posun nemusel narušit produkci a moderní zemědělské metody jsou s ním kompatibilní. Regenerativní zemědělství například nevylučuje cílené použití pesticidů, jen vyžaduje nahrazení chemických postřiků za biologické alternativy.
EASAC je mezinárodní organizace, která sdružuje výzkumníky a vědce z akademií věd evropských států. Za Česko se na přípravě zprávy podíleli vědci z Botanického ústavu AV ČR, jmenovitě Eva Baldassarre Švecová a Karel Prach z Botanického ústavu AV ČR.
