Evropská komise představila návrh nových pravidel pro nízkoemisní vodík. Ten bude mít do budoucna zřejmě široké využití od plynárenství přes průmysl až po dopravu. V pravidlech jde o to, jak započítávat jeho uhlíkovou stopu. Vodík se totiž může vyrábět elektrolýzou, a pak záleží na tom, jak čistý je vstupní elektroenergetický mix.
Nová pravidla počítají s tím, že budou tři možné přístupy, jak vodíkové emise spočítat. První metoda zahrnuje emise z celého národního elektroenergetického mixu. Podle ní budou mít výhodu státy jako Francie či Česko, které mají vysoký podíl jaderné energie – jádro je totiž nízkoemisní zdroj.
Podle druhé metodiky si naopak polepší státy s vysokými přebytky z obnovitelných zdrojů. Vodík bude ale prokazatelně muset pocházet z energie, kterou nebylo možné poslat do sítě, aby jeho výroba nenarušovala potřebné dodávky elektřiny. Třetí přístup potom zohledňuje regionální energetické mixy, může se uplatnit třeba v severnějších částech Evropy, kde je hodně větrných elektráren na moři.
V každém případě bude muset nízkoemisní vodík prokázat, že jeho uhlíková stopa je maximálně 30% vůči palivu, které nahrazuje. V první fázi tak bude mít nejspíš snadnou cestu do průmyslových provozů, kde může sloužit místo stávajících uhelných a jiných fosilních zdrojů. Evropská komise má v plánu v nejbližších letech ustavit kompletní výrobní, dodavatelský a obchodní řetězec vodíkového hospodářství, v Německu před víc než rokem začala fungovat také první vodíková burza.