Evropská Komise zveřejnila novou metodiku pro hodnocení nízkoemisního vodíku a dalších paliv. Dokument je posledním dílkem do skládačky pravidel, která se na evropském půdorysu začala formovat po roce 2019. Jejich cílem je nastavit transparentní a předvídatelné prostředí pro rozvoj nových energetických komodit s nízkou nebo nulovou uhlíkovou stopou.
S nízkouhlíkovým vodíkem se počítá třeba v dekarbonizaci některých průmyslových procesů, kde by přechod čistě na elektřinu z obnovitelných zdrojů byl buď příliš nákladný, nebo technicky nemožný. Nízkouhlíková paliva se zase mohou uplatnit v letecké a námořní dopravě.
Základem nové metodiky je požadavek, aby zvolené řešení na bázi vodíku a odvozených paliv dosahovalo alespoň 70% úspory emisí oproti zátěži, k jaké by vedlo řešení na bázi konvenčních fosilních paliv. Bude tak možné zahrnout i emisní úsporu vyvolanou umělým zachytáváním a ukládáním uhlíku, což otevírá cestu výrobě vodíku s využitím fosilního zemního plynu. Před tím přitom varovaly některé ekologické organizace.
Na druhou stranu, metodika započítává emise z celého energetického mixu, takže i v případě vodíku vyráběného elektrolýzou z jaderných zdrojů zřejmě výsledný produkt (tzv. „růžový vodík”) může mít problém prokázat naplnění požadované emisní úspory. Nejspíš proto se Komise zavázala, že se v příštím roce explicitně zaměří na přímé smlouvy mezi výrobcem energie z jaderných zdrojů a zpracovatelem vodíku (PPA kontrakty). Chce k tomu otevřít veřejnou konzultaci a vyjasnit další podmínky.
Návrhem nové metodiky se bude zabývat Evropský parlament a Rada, na vyjádření mají dva měsíce. Jde o zvláštní typ procesu, protože metodika není obecný právní předpis jako směrnice či nařízení, takže ji europoslanci a představitelé států mohou jen schválit či odmítnout, nemohou ji už měnit.
