Jsou budoucností dopravy čistě jen elektromobily, nebo budou mít své místo i auta na moderní bezemisní paliva? O tom se teď dohadují představitelé evropských států při dojednávání detailních pravidel pro provoz aut po roce 2035.
Fosilní paliva v dopravě odpovídají asi za 16 % globálních emisí skleníkových plynů. Na evropské úrovni už dříve prošel zákaz prodeje nových aut se spalovacím motorem po roce 2035. Řeší se ale, co to v praxi znamená. Zda mají nová auta jezdit jen na elektřinu, nebo zda bude možné vyvíjet a prodávat i auta na bezemisní syntetická paliva.
Ta mají totiž jeden háček: současné varianty “e-fuels”, založené na vodíku a oxidu uhličitém, nejsou zcela bezemisní. Oproti standardním fosilním palivům přináší úsporu asi o 70 %. Jenže to by pak znamenalo, že emise z dopravy klesnou méně, než evropští zákonodárci předpokládali při projednávání zmíněného zákazu spalovacích motorů.
A to by pak znamenalo jediné: evropští úředníci by museli přijít s návrhem na snížení emisí z jiných oblastí. Odpovídají totiž za to, že Evropa naplní své klimatické cíle, které si schválila pro rok 2030 (to má být snížení celkových emisí o 55 %) a pro rok 2050 (to má být uhlíkově vyrovnaná bilance, tedy že dojde k odbourání alespoň takového množství emisí CO2, kolik se jich vypustí).
Čeká se na průlom
Ve prospěch syntetických paliv ale svědčí i některé praktické argumenty. Rozvoj infrastruktury pro elektromobilitu nejde ve všech státech dostatečně rychle, ani odbyty Volkswagenu v segmentu elektroaut nejdou tak dobře, jak německý koncern doufal. Naopak se i mezi evropskými spotřebiteli těší stále větší oblibě čínské značky nebo americká Tesla. Pokud by zůstala otevřená možnost využívat syntetická paliva, která předpokládají konstrukčně odbobný motor jako tradiční “spalováky”, největší evropská automobilka by si možná mohla trochu oddychnout.
Průlom by tak mohl nastat třeba ve chvíli, kdy by se na trhu objevily dokonalejší verze syntetických paliv nebo motorů s vyšší úsporou emisí, u kterých by navíc byla naděje, že se jejich výrobu podaří rychle rozšířit ve velkém. Problém u nových technologií je zpočátku většinou jejich vysoká cena, dokud se nezačnou vyrábět skutečně masově. Pokud by se ale v Evropě podařilo s takovou technologií prorazit, znamenalo by to nejspíš velkou globální výhodu oproti americké i čínské konkurenci.
