Výrobce elektromobilů Tesla byl nedávno oceněn na 1 bilion dolarů. Deník The Guardian zároveň přinesl informaci, že šanghajská továrna společnosti vyrábí více automobilů než její závod v Kalifornii. Některé z baterií se přitom rovněž vyrábí v Číně, a nerosty, které baterie pohání, jsou z velké části rafinovány a těženy čínskými společnostmi. Za příběhem o americkém úspěchu se tak podle Guardianu skrývá realita průmyslového významu Číny v dnešní ekonomice.
Svět přechází na elektromobily. Aby si společnosti v tomto odvětví zajistily či posílily pozici, přechází k tzv. vertikální integraci. To znamená, že místo specializace (na součástky, karoserie, gumy..) vznikají společnosti, které kontrolují celou řadu kroků v dodavatelském řetězci, od těžby a zpracování nerostů až po výrobu baterií a elektromobilů. A Čína se zvládla přizpůsobit naprosto ukázkově, všímá si britský deník Guardian.
Digitalizace aut nahrává asijské dominanci
Čínský trh se stal největším světovým trhem s elektrickými vozidly, jejich celkový prodej v loňském roce dosáhl 1,3 milionu, což je více než 40 % celosvětového prodeje. Čínský výrobce baterií CATL ovládá přibližně 30 % světového trhu s bateriemi pro elektromobily. A specializovaní dodavatelé kobaltu, společnost Darton Commodities, odhadují, že čínské rafinerie dodaly v loňském roce 85 % světového kobaltu – minerálu, který pomáhá zlepšit stabilitu lithium-iontových baterií.
Většina tohoto kobaltu přitom pochází z Konžské demokratické republiky, kde téměř 70 % těžebního sektoru ovládají čínské společnosti. Při průjezdu jižním pásmem Konga, tedy místy, kde se těží měď a kobalt, jsou i veškeré nápisy v čínštině, a to jak na nákladních autech a v obchodních prostorách, tak nad vchody do kasin a hotelů.
Ten, kdo těží, versus ten, kdo má suroviny
V srpnu letošního roku oznámila China Molybdenum Company (CMOC), obří čínská těžební společnost, investici ve výši 2,5 miliardy dolarů (56,7 miliardy Kč) do zdvojnásobení produkce mědi a kobaltu ve svém dole Tenke Fungurume, který je již nyní jedním z největších v Kongu. Již předtím CMOM koupila 95% podílu v nedalekém měděném a kobaltovém dole Kisanfu.
Další čínský firemní gigant, společnost Huayou Cobalt, vlastní nebo má podíl v nejméně třech konžských dolech na kobalt a měď a je klíčovým hráčem na všech stupních dodavatelského řetězce kobaltu, od dolů přes rafinerie až po výrobu prekurzorů a katod pro baterie.
Přítomnost čínských průmyslových gigantů se v africké zemi neobejde bez problémů. V továrnách si dělníci stěžují na hrubé zacházení, nevhodné chování či přímo na dvojí standardy pro čínské a konžské zaměstnance. Vedení čínských firem se hájí tím, že investice přispívá k ekonomice Konga, a pod čarou také zmiňují vysokou míru korupce v zemi.
Cesta ven? Inovace a repatriace výroby
Neutěšená situace, jako je ta výše popsaná, vede některé výrobce baterií ke snižování množství kobaltu. Alternativou může být nikl, kde ale naráží na podobné podmínky dobývání vzácného kovu. Stejné čínské společnosti, které dominují těžbě kobaltu v Kongu – Huayou Cobalt a CMOC – zvyšují také investice do těžby a zpracování niklu v Indonésii, která má největší zásoby niklu na světě. Čína je nyní největším světovým producentem niklu na trhu.
O změnu se snaží i v samotném Kongu. Tamní vláda nedávno oznámila revizi některých svých největších těžebních kontraktů, včetně dohody v hodnotě 6,2 miliardy dolarů (141 miliard korun), díky níž čínské konsorcium v roce 2007 získalo většinovou kontrolu nad společností Sicomines.
Také v Evropě začínají společnosti získávat před Čínou náskok a vrací výrobu na starý kontinent. Podle společnosti Darton Commodities se očekává, že do konce desetiletí bude v Evropě 28 továren vyrábějících lithium-iontové články, přičemž výrobní kapacita by se měla oproti roku 2020 zvýšit o 1440 %. Tento růst je tažen společnostmi, jako jsou Britishvolt v Northumberlandu a švédská Northvolt, či asijskými firmami, které rozšiřují výrobu do Evropy.
