Bydlení a vytápění je tím, co naši individuální uhlíkovou stopu zatěžuje nejvíce. A to navzdory rozšířené představě o dopravě coby hlavním činiteli. O čem ale uhlíková stopa doopravdy vypovídá? Pozvání do podcastu Energie bez emisí přijal Viktor Třebický z organizace CI2, která pomáhá firmám i státu s udržitelností.
Uhlíková stopa je jednoduchý ukazatel, který převede spotřebu energií, potravin, surovin a zdrojů na jednoho společného jmenovatele – emise skleníkových plynů, které souvisí s tím, jak moc oteplujeme planetu. Osobní uhlíková stopa v České republice odpovídá zhruba pěti tunám ekvivalentu oxidu uhličitého na osobu a rok. A v průměru celé dvě tuny má na svědomí právě bydlení a nevhodný způsob vytápění.
„Veškerá naše aktivita produkuje emise skleníkových plynů. Ať už si ráno dáme snídani, jedeme do práce, vytápíme nebo chladíme kancelář, jedeme domů a jdeme třeba do kina, tak každá dílčí činnost produkuje emise. To všechno můžeme převést na jedno číslo. A to číslo by se mělo snižovat,“ říká Viktor Třebický.
Ekvivalent CO2
Základem výpočtu onoho čísla je analýza dat o spotřebách energií, paliv a surovin nebo produkci odpadu. Data se následně pomocí vhodných koeficientů převádí na odpovídající emise. Nejde však jen o oxid uhličitý, obvykle se používá v sedm těch nejdůležitějších skleníkových plynů, mezi které patří i metan nebo oxid dusný. I ty se převádí na ekvivalent oxidu uhličitého. Například jeden kilogram metanu je mnohem silnější skleníkový plyn než jeden kilogram osudu uhličitého, takže se musí vynásobit 28.
Z našich každodenních běžných lidských činností je na individuální uhlíkovou stopu nejnáročnější právě naše bydlení a způsob vytápění. Následuje spotřeba potravin a potom až doprava.
„Nejsme na tom však hůř než průměrná západoevropská země. Musíme si ale uvědomit, že tento problém máme, že i mé individuální jednání má na emise vliv. Není to jen Čína. Ta velkou část zboží produkuje pro Evropu a USA. Měli bychom se zamyslet, zda opravdu potřebujeme novou hračku nebo telefon a jestli jsme ochotní vystavit naše vnoučata tomu, že nebudou moci existovat v takovém standardu, na který byly předcházející generace zvyklé,“ myslí si Třebický.
Progresivní Česko
Zůstává však optimistou. Banky už nyní přestávají půjčovat na vysokouhlíkové projekty. A do budoucna může být problém vysokouhlíkové produkty vůbec pořídit, nebo na ně bude uvalena uhlíková daň. Zároveň máme v Česku spoustu menších progresivních firem.
„Věřím, že se jednoho dne staneme třeba dalším Dánskem – malou zemičkou na jedné straně, celosvětovým lídrem na druhé,“ dodává Třebický.
Podcast projektu Energie bez emisí přináší rozhovory s výraznými a inspirativními osobnostmi a odborníky ze světa bezemisní energetiky, obnovitelných zdrojů i nových technologií. Pustit si nás můžete na Apple podcastech, Spotify, YouTube, Podcastech Google a Anchoru.
