Systém emisních povolenek je jedním ze stěžejních nástrojů Evropské komise k dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Motivuje firmy, aby samy aktivně hledaly a implementovaly klimatická opatření. Možnost získat část povolenek zdarma a obchodovat s jejich nadbytečným množstvím umožňuje firmám flexibilněji plánovat bez dopadů na jejich konkurenceschopnost. Jednotný trh Evropské unie zůstává neporušen a zároveň působí jako funkční regulátor.
Prakticky ve stávající podobě funguje systém emisních povolenek od roku 2005, kdy vstoupil v platnost takzvaný Kjótský protokol [1]. V této mezinárodní smlouvě se průmyslové země zavázaly snížit emise skleníkových plynů o 5,2 %. Tato redukce se vztahuje na koš sedmi plynů – oxidu uhličitého (CO2), metanu (CH4), oxidu dusného (N2O), hydrogenovaných fluorovodíků (HFCs), polyfluorovodíku (PFCs), fluoridu sírového (SF6) a fluoridu dusitého (NF3).
Členské země mezi sebe a své firmy tehdy rozdělily emisní kvóty na vypouštění uhlíkových emisí. V případě, že firma emisní kvótu překročí, musí si další emisní povolenku nakoupit na trhu. Jedna povolenka opravňuje k vypuštění jedné tuny skleníkových plynů do ovzduší. Pro přehlednost se ale obsah všech výše zmíněných plynů škodlivých pro ovzduší přepočítává na hodnotu CO2 ekvivalentní.
Firmy v České republice monitorují své emise a každoročně je vykazují ministerstvu životního prostředí. Část povolenek dostávají bezplatně výměnou za investice do ekologičtějších provozů, jejich množství se však vždy snižuje o takzvaný redukční faktor. Ten pro období 2013-2020 představoval snížení množství o 1,74 % každý rok a týkal se většiny dotčených sektorů. V případě, že emise překročí objem pokrytý emisní povolenkou, může podnik dostat vysokou peněžní pokutu.
Pokud firmám zdarma přidělené povolenky přebývají nebo schází, mohou je nakoupit či prodat na evropských energetických burzách. Systém obchodování s povolenkami je založen na principu „cap and trade“. Pro pevně stanovené obchodovací období je stanoven maximální celkový počet emisních povolenek pro firmy zejména ze zpracovatelského průmyslu a energetiky na úrovni Evropské unie.
Největším systémem emisního obchodování je European Union Emission Trading Scheme [2], který zahrnuje přes 11 000 zařízení ze sektorů energetiky, výroby oceli a železa, cementu a vápna, celulózy a papíru, sklo-keramického průmyslu, chemického průmyslu, rafinérií a letecké přepravy v 31 zemích. Obchodovat mezi sebou však mohou i státy v rámci flexibilního mechanismu Mezinárodní emisní obchodování (IET).
Výhodou evropského systému obchodování s emisními povolenkami je fakt, že představuje trh s takzvanými negativními externalitami ekonomické činnosti. Ten jen obecně považovaný za efektivnější a levnější na správu než regulatorně-administrativní nástroje, protože dotčeným firmám umožňuje flexibilní plánování ve snižování emisí skleníkových plynů a zároveň stanovuje tržní hodnotu těchto negativních externalit.
Zdroje a odkazy
[1] Kjótský protokol
[2] EU ETS
