Evropa zažila mezi lety 2021-22 nebývalou krizi cen energií. Tu vyvolaly původně přiškrcené dodávky ruského plynu skrze pozemní plynovody, dlouhodobě se ale promítla do trendů v evropské energetice. Co se změnilo, a co to znamená pro evropskou ekonomiku? Analýzu přinesl magazín Financial Times.
Zásadní změnou prošla role zkapalněného plynu (LNG). Zatímco před krizí pocházelo skoro 40 % zemního plynu z Ruska skrze pozemní plynovody, dnes se tento podíl pohybuje okolo 10 %. Rozdíl pomohly vykompenzovat navýšené dodávky plynu z Norska nebo Velké Británie, ale právě především dovoz LNG, jehož podíl stoupl z cca 10 % na víc než třetinu celkového dovozu.
To je na jednu stranu bezpečnější strategie z hlediska zajištění dodávek. Obchod se zkapalněným plynem totiž není tak výlučně svázaný s fyzickou infrastrukturou, jako jsou plynovody, takže v případě výpadku jednoho z dodavatelů mohou LNG terminály pohodlně přijmout dodávky z jiných zdrojů. Na druhou stranu se ani větší podíl zkapalněného plynu neobejde bez problémů.
LNG je bezpečnější, ale i dražší
V krizových letech 2021-2 totiž bylo potřeba postavit novou, alespoň provizorní, infrastrukturu pro přepravu zkapalněného plynu. A ačkoliv jde o emisně méně náročný zdroj než v případě uhlí, stále jde o fosilní zdroj energie, tedy něco, čeho se Evropa rozhodla postupně zbavovat. Nové terminály a plynové zásobníky se tak v nejbližších letech nejspíš budou muset přebudovat na zelený vodík nebo jiný bezemisní zdroj plynu, což bude vyžadovat další investice.
Ještě dlouhodobější a málo viditelný důsledek ale pramení z toho, že přeprava LNG je z povahy věci nákladnější než jeho vedení plynovodem. Ačkoliv ceny plynu v Evropě od roku 2022 poklesly (také díky extrémně klidné předminulé zimě), jeho ceny jsou nadále vyšší než v USA nebo v Číně. Od ceny plynu se pak odvíjí i velkoobchodní cena elektřiny. Drahé energie představují velký problém pro stávající evropský těžký průmysl, jako je výroba oceli, ale také pro nové investice.
Bezemisní zdroje a úspory zatím nestačí
Význam energetických úspor a zapojování nových bezemisních zdrojů, tedy například fotovoltaických a větrných parků, sice pomohl hladšímu zvládnutí krize, na významné snížení cen energií to zatím nestačilo. Místo toho řada průmyslových podniků dosud funguje v omezeném výrobním provozu.
Energetická politika se obtížně dá změnit ze dne na den, uzavírá Financial Times analýzu s tím, že rozhodující bude, zda se i v příštích letech podaří udržet kurz diverzifikace dodavatelů, efektivnějšího využití vlastních zdrojů energie a nezbytného přizpůsobení fyzické infrastruktury.
