Vědoma si poškození životního prostředí coby existenciální hrozby pro lidstvo, připravila EU tzv. Zelenou dohodu pro Evropu [1], v níž se mimo jiné zavazuje, že do roku 2050 nebude produkovat žádné emise skleníkových plynů. Pro tento politický závazek chce nyní získat i právní závaznost. Klíčovou roli při jeho dosažení bude hrát dekarbonizace energetiky.
Zelená dohoda obsahuje kromě závazku stát se klimaticky neutrálním světadílem i plán k zajištění udržitelnosti hospodářství členských zemí a proměny celé unie na moderní a konkurenceschopnou ekonomiku. Hospodářský růst má být oddělen od využívání zdrojů, zároveň nesmí být opomenut žádný jednotlivec ani region a celý proces musí být spravedlivý pro všechny. EU plánuje investovat do technologií šetrných k životnímu prostředí, podporovat průmysl ve vývoji inovací, zavádět čistší, levnější a zdravější formy soukromé a veřejné dopravy.
Důležité bude dekarbonizovat odvětví energetiky, zajistit vyšší energetickou účinnost budov a spolupracovat s mezinárodními partnery na zlepšení celosvětových norem v oblasti životního prostředí. Velkou roli v plnění tohoto plánu bude hrát energetický systém Evropské unie, který je odpovědný za 75 % emisí skleníkových plynů produkovaných členskými zeměmi. Loni v červenci proto unie přijala strategii, která má zajistit nejen čistší planetu, ale i silnější ekonomiku. Její dva hlavní pilíře jsou větší propojenost energetických systémů [2] a strategie pro vodík [3].
Energetický systém potřebuje integraci
V současnosti probíhá spotřeba energie v dopravě, průmyslu, plynárenství i v budovách v oddělených „silech“. Každé odvětví tak má své vlastní hodnotové řetězce, pravidla, infrastrukturu, plánování a provozy, což zabraňuje dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050 za ekonomicky přijatelnou cenu. Proto je potřeba změnit způsob, jakým unie provozuje energetický systém – integrovat ho.
Nově by měl být systém navržen a provozován jako celek, ve kterém vznikají vazby mezi jednotlivými nosiči energie, infrastrukturami a spotřebitelskými odvětvími. Takto propojený systém by měl být účinnější a levnější. Jako příklad unie uvádí systém, kde by například elektřina, která pohání evropská auta, mohla pocházet ze solárních panelů na střechách, zatímco obytné domy by vyhřívalo teplo z nedaleké továrny, kterou pohání čistý vodík vyráběný na moři z větrné energie.
Strategii tvoří tři hlavní pilíře. Prvním z nich je více „oběhový“ energetický systém, v jehož jádru stojí energetická účinnost s ohledem na účinnější využití lokálních zdrojů energie a znovuvyužití odpadního tepla z průmyslových objektů, datových center či jiných podobných zdrojů.
Druhým pilířem je větší přímá elektrifikace koncových uživatelských odvětví. Energetický sektor má nejvyšší podíl obnovitelných zdrojů energie, a proto by se měla upřednostnit právě elektřina jako například pohon vozidel nebo tepelných čerpadel v budovách. Třetí pilíř se zaměřuje na odvětví s obtížnou elektrifikací. Těm je doporučeno zaměřit se na čistá paliva jako obnovitelný vodík, udržitelná biopaliva nebo bioplyn.
Vývoj obnovitelného vodíku je prioritou
V kombinaci s integrovaným energetickým systémem může hrát v dosažení dekarbonizace velkou roli vodík. Strategie EU pro vodík se soustředí na přenos jeho potenciálu do reality prostřednictvím investic, předpisů, tvorby trhu a výzkumu a inovací. Aby mohl být vodík využíván v odvětvích, která nejsou vhodná pro elektrifikaci, a zároveň poskytovat možnosti ukládání energie pro vyrovnávání proměnlivých energetických toků, musí veřejný a soukromý sektor koordinovaně spolupracovat na úrovni celé unie.
Zatímco prioritou zůstává vývoj obnovitelného vodíku, vyráběného zejména pomocí větrné a solární energie, pro krátkodobý a střednědobý horizont se počítá i s jinými formami nízkouhlíkového vodíku. Ten by měl pomoci urychleně snížit emise a vytvořit životaschopný trh. Tato pozvolná transformace proběhne ve třech fázích.
Mezi lety 2020 a 2024 EU podpoří instalaci elektrolyzérů na výrobu obnovitelného vodíku v s kapacitou alespoň 6 GW a výrobu až jednoho milionu tun obnovitelného vodíku. V letech 2025 až 2030 se vodík má již stát neoddělitelnou součástí integrovaného energetického systému a dosahovat kapacity nejméně 40 GW ve formě elektrolyzérů na výrobu obnovitelného vodíku a výrobou až deseti milionů tun obnovitelného vodíku v EU. A ve finální fázi do roku 2050 by měly být vyspělé vodíkové technologie využívány plošně ve všech odvětvích, která je obtížné dekarbonizovat.
Pomoci s realizací této strategie by měla Evropská aliance pro čistý vodík, jejíž činnost zahájila Evropská komise na začátku loňského července. Členy aliance jsou přední průmyslové firmy, představitelé občanské společnosti, národní a regionální ministři a Evropská investiční banka. Aliance má vypracovat seznam investičních příležitostí pro výrobu ve velkém měřítku a podpoří poptávku po čistém vodíku v EU.
Zdroje a odkazy
[1] Zelená dohoda pro Evropu
[2] An EU Strategy for Energy System Integration
[3] A hydrogen strategy for a climate-neutral Europe
