Nová vodíková technologie má potenciál přepsat mapy dnešního globálního trhu s energiemi. Vodík vyrobený z obnovitelných zdrojů energie (takzvaný zelený vodík) může z dnešních států závislých na dovozu energie udělat čisté exportéry – a naopak. Vyplývá to z lednové studie mezinárodní agentury IRENA.
Vodík by měl v roce 2050 pokrývat 12 % globální spotřeby energie. Na vzestupu bude zpočátku kvůli naléhavé potřebě řešit dopady klimatické změny, v jejímž důsledku se státy zavazují ke snižování emisí. To povede k zásadní transformaci dnešního celosvětového uspořádání výroby a obchodu s energetickými komoditami.
“Vodík může být tím chybějícím článkem, který dnes hledáme pro klimaticky a energeticky bezpečnou budoucnost,” uvedl ke studii Francesco La Camera, ředitel agentury IRENA. “Vodík se jasně dostává do popředí transformace k obnovitelným zdrojům a takzvaný zelený vodík může být tím, čemu říkáme “game changer”, z hlediska dosažení klimatické neutrality při souběžném zachování průmyslového růstu i uspokojování potřeb společnosti.”
Podle něj ale vodík není “nová ropa”. Přechod k obnovitelným zdrojům energie totiž neznamená jednoduchou náhradu jednoho typu zdroje energie za jiný, ale kompletní modernizaci systému, během které dojde ke změnám v technickém, environmentálním, ekonomickém i geopolitickém ohledu.
Nový trh bude pro víc hráčů s méně ostrými lokty
Zelený vodík a s ním spojené technologie výroby a přepravy přivedou na trh nové hráče, změní mapu obchodu a dovolí vyrůst novým hráčům. La Camera upozorňuje, že dnešní energetický trh s převahou fosilních paliv je silně centralizovaný, to by o novém uspořádání na bázi obnovitelných zdrojů platit nemělo. Není k tomu totiž silný geopolitický důvod, naopak se otevírá širší a inkluzivnější prostor i pro hráče, kteří v dosavadním tržním prostředí neměli nejvýhodnější podmínky.
Například země globálního jihu mají díky své poloze optimální podmínky pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů, nejsou závislé na nalezišti ropy nebo zásobách uhlí. Podle odhadů agentury IRENA bude v roce 2050 přes 30 % produkce vodíku předmětem mezinárodního obchodu. To je větší podíl než v současném obchodu se zemním plynem. Státy, které nepatří k tradičním exportérům energie, už nyní navazují nové vztahy právě kvůli spolupráci na vodíkových technologiích. A naopak země jako je Německo nebo Japonsko, u kterých se očekává, že budou spíše importéry, začínají pěstovat vodíkovou diplomacii.
Právě větší počet aktérů, kteří se s víceméně podobnými startovními podmínkami zapojí do vznikajícího trhu, má být hlavní pojistkou proti přílišné centralizaci nového systému dodávek energie. V tom by se měl lišit od dnešního uspořádání obchodu s ropou nebo zemním plynem. Analýza také upozorňuje na to, že budou potřeba transformační strategie právě pro dnešní výrobce a exportéry ropy a plynu, protože v jejich případě zřejmě samotný přechod na vodíkovou infrastrukturu nevykompenzuje ztráty oproti dnešním příjmům. Pro příliš velké hráče zřejmě nebude dostatečný ekonomický prostor.
Technický potenciál výroby vodíku značně převyšuje odhady celosvětové poptávky. Obecně mají ve výrobě zeleného vodíku největší potenciál státy, které mají i nejlepší podmínky pro výrobu levné energie z obnovitelných zdrojů. To může být třeba případ Chile, Maroka nebo Namibie, celkově je velký potenciál v Africe, latinské a jižní Americe, v blízkovýchodních regionech nebo v Oceánii. Studie zároveň upozorňuje na to, že technologická a infrastrukturní úroveň zemí v těchto regionech se podstatně liší a naplnění potenciálu tak bude vyžadovat investice i technologické transfery.
Zelený vodík ale do globálního trhu s energiemi nezasáhne hned. Podle studie je současná dekáda obdobím, kdy mezi sebou budou státy soupeřit o pozici lídra v technologii. Nárůst poptávky bude znatelný od poloviny 30. let, v té době bude zelený vodík plně konkurenceschopný. V zemích jako Čína, Brazílie nebo Indie k tomu může dojít o něco dříve. K dalším faktorům, které mohou nástup nové technologie urychlit, patří modernizace plynárenské soustavy tak, aby mohla přepravovat právě vodík.
Prostor pro průmyslovou výrobu i inovace
V zemích, které budou nově ze zeleného vodíku profitovat, se očekává také rychlejší nástup dalších zelených technologií. Budou totiž schopné vytvořit podmínky pro energeticky náročný průmysl. V novém obchodním řetězci je ale prostor i pro další státy, které tak mohou zvýšit svou konkurenceschopnost. Například výroba elektrolyzérů nebo palivových článků může být zajímavou příležitostí k růstu průmyslově založených zemí. Čína, Japonsko a některé evropské státy už touto cestou přemýšlejí, záležet bude na tom, jak dokáží využít inovací ke zvyšování efektivity.
Analýza také upozorňuje, že zatímco obchod se zeleným vodíkem bude nejspíš méně centralizovaný a v důsledku velkého množství menších a středně velkých hráčů i relativně stabilní a bezpečný, jiná bude situace v oblasti surovin, které jsou potřeba k výrobě energetické infrastruktury. Státy by proto měly včas přemýšlet, jak své surovinové zdroje zároveň ochránit a zároveň efektivně využívat, spolu s investicemi do řešení, jako je recyklace primárních surovin nebo vývoj nových materiálů.
