Stále víc firem si hledá cestu k větší udržitelnosti. Platí to i v Česku, kde postupně roste povědomí, co tento pojem vlastně obnáší a jak s tím souvisí zkratka “ESG”. Firmám pomáhá i platforma Green0meter, která dokáže abstraktní pojmy proměnit do transparentních dat a konkrétních doporučení, co má tedy firma dělat. Povídali jsme si s jejím spoluzakladatelem Karlem Kotounem.
ESG je zkratka pro “environmental, social and corporate governance”. Setkat se s ní mohli třeba podnikatelé při žádosti o bankovní úvěr, ale například i zemědělci, kteří chtějí prodávat své zboží v supermarketech. Jak vysvětluje Karel Kotoun ze start-upu Green0meter, je to dané tím, že se finanční svět postupně posouvá k novému druhu reportingu.
Kromě obvyklých výkazů zisků a ztrát či cashflow bude sledovat i širší dopady své činnosti na společnost, planetu a také třeba na svoje majitele či celkové podnikatelské prostředí. Běžně se tak může stát, že se banka při jednání o úvěru zeptá, jestli má žadatel nějaký plán, jak zvyšovat svoji udržitelnost. A bez znalosti pojmu ESG takový žadatel jen těžko uspěje.
PUSŤTE SI CELÝ DÍL na Apple podcastech, Spotify, Podcastech Google nebo Anchoru.
“Pod písmeno E spadá vše, co se týká životního prostředí, tedy nejen uhlíková stopa, ale i nakládání s vodou, dopad na biodiverzitu. Pak je sociální rozměr, tedy jak ta společnost a její zaměstnanci může ovlivňovat společnost okolo sebe.
Například: kolik hodin tréninku věnuje svým zaměstnancům, kolik úrazů mají, jaká je genderová vyváženost ve firmě. A pak je tu rozměr governance, řízení, který označuje vztah vůči stakeholderům, tedy majitelům nebo regulátorům. Tady jde hodně o reporting,” vysvětluje start-upista a spoluzakladatel platformy, která pomáhá firmám najít svou cestu k větší udržitelnosti.
Udržitelnost vzniká každodenní činností
Platforma Green0meter se opírá právě o detailní reporting a transparentní data. Ta je totiž možné relativně snadno pořídit, firma ale musí nejdřív vědět, co a proč chce řešit. “Snažíme se pomoct zejména menším podnikům, aby tu oblast vůbec pochopily. Napřed si s nimi sedneme a definujeme si, jestli je zajímá odběratel, zákazník, co přesně je jejich zájem. Pak si stanovíme metodologii, která nejvíc vyhovuje cílům,” popisuje Karel Kotoun, jak se i menší firmy mohou snadno dostat na udržitelnou dráhu.
“Následně poskytneme našemu klientovi digitální platformu a zaměstnanci tam přímo mohou nahrávat dokumenty, například účtenky za energie, za vodu. Firma tam také zadá informace o tom, kolik má zaměstnanců, kolik z nich používá e-mail, jak se dopravují do zaměstnání nebo například jak se vozí materiál od dodavatelů na místo určení. Platforma to následně vizualizuje a dá firmě skóre,” ilustruje další postup.
Skóre není jen číslo, ukazuje firmě, jak si stojí ve srovnání s evropským průměrem v daném oboru a především, jaké aktivity by mohla změnit, aby svou udržitelnost zvýšila.
“Pokud se tedy třeba ukáže, že firma má vysoké emisní skóre za plastové nerecyklovatelné kelímky, tak jim naše platforma automaticky doporučí, že je mají nahradit za kompostovatelné,” popisuje Karel Kotoun praktický přínos platformy.
Algoritmus pracuje jednak s databází evropských firem, jednak s katalogem činností roztříděných podle toho, jakou mají produkci skleníkových plynů. Vše je v souladu s oficiálními metodikami, takže je možné firmě vystavit i standardizovaný report, který může používat dál – třeba právě při jednání s bankou.
Greenwashing nebude dávat ekonomický smysl
Nezneužívají toho firmy, aby si jen pořídily “zelený certifikát” a v praxi s ničím nepohnuly? Podle Karla Kotouna je v současnosti celý systém reportingu dobrovolný, postupně ale bude růst tlak na jeho závaznost a především na jeho rozšíření napříč podnikatelským sektorem. A v přístupu firem jsou vidět odlišnosti už dnes.
“Samozřejmě, někteří klienti prostě chtějí papír na to, že jsou zelení. Pak jsou ale naopak i klienti, kteří hodně řeší opatření hlavně v oblastech S a G, která je hůř kvantifikovatelná. Zajímá je, jestli ta metodologie opravdu dává smysl, jestli jsou přínosy reálné. Jsou tu obě skupiny.”
Podle něj má ale koncept ESG potenciál i pro posílení konkurenceschopnosti českých podniků. “Když se tím opravdu budou řídit, budou schopní získat víc investorů. Protože pro velké investory to je důležité kritérium,” říká a zmiňuje třeba investiční fond Blackrock nebo Amazon, značky, které působí i v Česku.
V Česku chybí informace i “selský” přístup
Debata o udržitelnosti je podle Karla Kotouna v Česku trochu vychýlená oproti bohatším zemím. “Česká veřejnost je hůř informovaná, ale zlepšuje se to. Jsou i rozdíly v rámci České republiky, pražská bublina je na tom jinak než zbytek republiky. Chybí tu česká komunikace,” vysvětluje podnikatel, proč je česká veřejnost k diskusi o udržitelnosti laxnější než většina sousedů.
“Solární panely se dají komunikovat jako nátlak EU, ale taky jako zvýšení energetické soběstačnosti. To zní lépe než “musím si nainstalovat panel kvůli někomu z Bruselu”. Chybí tu racionální selská komunikace. Prostě: když vytřídím správně plast, bude levnější petka, když ušetřím trochu vody, bude to mít pozitivní dopad na řeky, když správně odreportuju čísla, dostanu výhodnější úvěr,” dává příklad, jak si celou oblast přiměřeně zjednodušit.
Právě kvůli zjednodušení Green0meter spolu s ostatními zakládali. “Nebavilo nás poslouchat negativní scénáře, jak planeta zahyne a my všichni s ní. Nebavilo nás to, protože vidíme, že takovýhle přístup nefunguje, mění toho jen málo. Co se nám líbilo, byl přístup založený na transparentních datech v kontextu a práce s normálními firmami, které řídí lidi jako ty a já,” popisuje start-upové začátky.
Nejde o to spasit svět, ale mít vlastní plán, jak být lepší
Do budoucna bude podle něj řešit problém udržitelnosti mnohem víc firem, ale i samotní zákazníci, velcí investoři nebo banky. Důvodem je jednak fakt, že udržitelnost se stále víc prolíná s hodnocením rizik. Pokud má investor nebo banka financovat nějaký projekt, logicky nechce, aby do pár let zkrachoval.
“Náš názor ale je, že tohle je evidentní jen v rámci krátkodobého cyklu půl roku, roku, ale ne už v horizontu tří, čtyř let. A to je právě problém, který má koncept ESG řešit. Cyklus lidského života a cyklus planety nemají stejné časové měřítko, nejsou sladěné. My žijeme v sekundách, ale planeta v delších cyklech. Právě v tom může ESG být užitečný, že pomůže zahrnout dlouhodobé dopady,” vysvětluje Karel Kotoun.
Neznamená to ale, že s okamžitou platností musí všechny firmy být “zelené”. Naopak, víc se může vyplatit poctivý přístup, kdy firma přizná, že její činnost má i negativní dopady, a stanoví si plán, jak je řešit.
“Pokud firma nebude zaměstnávat děti v těžebním provozu, nebo si pálit PETky v kotli jako zdroj tepla, tak její projekt projde. Nikdo nenutí firmy, aby byly zelené, nebo aby řekly, že budou zelené zítra. Je ale poptávka po nějakých cílích, plánu, transformaci. V současné době je úplně fér říct, že zelená firma nejsem, ale mám plán, jak a v čem se zlepšit. A pojďme se o tom bavit,” říká podnikatel, jehož platforma úspěšně radí s udržitelností třeba českému Koh-I-Nooru nebo OXO Tea.
Kdy se najede na reporting ESG ve velkém a koho se to doktne nejvíc? Jak souvisí udržitelnost s cenou materiálů, recyklací a cirkulární ekonomikou? Kde se vůbec berou exaktní data o snižování emisí? Probíhá ekonomická transformace? A které firmy v ní mohou uspět? Pusťte si celý rozhovor s Karlem Kotounem v nové epizodě našeho podcastu.
CHCETE DOSTÁVAT nové díly, články a přehledy do mailu? Napište se do našeho newsletteru a nic vám neuteče.
Energie bez emisí
Podcast projektu Energie bez emisí přináší rozhovory s výraznými a inspirativními osobnostmi a odborníky ze světa bezemisní energetiky, obnovitelných zdrojů i nových technologií. Pustit si nás můžete na Apple podcastech, Spotify, YouTube, Podcastech Google a Anchoru.
