Vodíková strategie Evropské unie vnáší světlo do toho, v jakých sektorech se tento nízkoemisní zdroj nejspíš prosadí. Výroba oceli a chemikálií ke své činnosti potřebuje kapalná či plynná paliva a nemůže plně přejít na elektřinu. Automobilový trh tak ovládnout bateriové elektromobily. Počítá s tím i evropský projekt na rozvoj vodíkových technologií.
Partnerství pro čistý vodík – tak se jmenuje společná platforma pod záštitou Evropské komise, která má zvýšit jistotu investorů do vodíkových technologií. S její pomocí se mají přenést inovativní vodíkové technologie z laboratoří do továren a v konečném důsledku i k evropským podnikům a spotřebitelům.
Projekt bude primárně hledat cesty, jak zlevnit a zpřístupnit vodíkové technologie v průmyslu a dopravě.
Cílem Partnerství je vyrábět čistý vodík za 1,5 až 3 eura za kilogram a snížit náklady spojené s distribucí na méně než 1 euro za kilogram. Do společného úsilí investuje Evropská unie 1 miliardu EUR z výzkumného fondu Horizont. Stejnou částku pak na své riziko investují firmy, které se do Partnerství pro čistý vodík zapojily.
“Čistý vodík bude mít ústřední místo v budoucí klimaticky neutrální ekonomice. Musíme rozšířit výrobu čistého vodíku i jeho využití a vytvořit kruh, kde se poptávka a nabídka budou vzájemně živit a ceny klesat,“ uvedla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Zároveň vyzdvihla vedoucí postavení Evropské unie ve výrobě elektrolyzérů nové generace, které mají být poháněny energií z obnovitelných zdrojů.
Závody ve vodíkovém “zbrojení”
Investice do technologií pro výrobu zeleného vodíku jsou pro jeho budoucnost zásadní. Doposud byl totiž mnohem dražší než vodík modrý či šedý, které se vyrábí z fosilních paliv, mimo jiné i zemního plynu. Poptávka po vodíku v roce 2020 činila zhruba 90 milionů tun, z čehož naprostá většina byla vyrobena pomocí energie z fosilních paliv. To vedlo k téměř 900 milionům tunám emisí CO2.
Podle odhadů se v roce 2020 šedý vodík vyráběl za přibližně 2 eura za kilogram, zatímco zelený vodík za 6 eur za kilogram. Jenže s tím teď stejně zahýbala rekordní cena plynu.
„Vzhledem k současnému růstu cen plynu může být zelený vodík dokonce levnější než šedý vodík. Zelený vodík by mohl do roku 2030 stát méně než 1,8 eura za kilogram,“ očekává von der Leyenová.
Tento cíl však závisí na budoucím obrovském nárůstu výrobní kapacity, který se podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) celosvětově pohybuje na zhruba 0,3 GW elektrolyzérů. Šéf evropské klimatické politiky Frans Timmermans do roku 2030 očekává nové instalace ve výši 40 GW v rámci EU a dalších 40 GW u našich jižních a východních sousedů, z nichž nejaktivnější jsou Ukrajina a Maroko.
Vodík v dopravě nekončí, ten hlavní boom ho ale čeká jinde
Nová strategie a investiční projekt tak mění dosavadní pohled na to, v jakých sektorech se vodík prosadí. Dřív hrál prim jeho potenciál v dekarbonizaci dopravy, tam se ale úspěšně ustálily elektromobily. Osobní mobilita už proto není tou hlavní oblastí, kam by vodíkové inovace směřovaly. Přesto i pro ni vidí evropské strategie jistou budoucnost.
V novém nařízení o infrastruktuře pro alternativní paliva Evropská komise již do roku 2030 navrhuje dostupnost vodíkových čerpacích stanic na každých 150 kilometrech. Týká se to však jen těch spojení z transevropské dopravní dítě TEN-T.
„Tím by se vytvořila dostatečně hustá síť vodíkových čerpacích stanic, která by zajistila odpovídající přeshraniční propojení EU a podpořila by 60 000 vodíkových nákladních automobilů, s nimiž počítáme na silnicích EU do roku 2030,“ upřesnila evropská komisařka pro dopravu Adina Valeanová.
