Co by se mělo v energetice globálně změnit, aby byla šance, že udržíme nárůst teploty na planetě pod kritickým 1,5°C? Na to dává odpověď aktualizovaná studie Mezinárodní energetické agentury (IEA), která projektuje změny do roku 2050.
V první řadě se ukazuje, že je potřeba pokročit v energetické účinnosti, ideálně dosáhnout dvojnásobných úspor proti současnému stavu (první analýza vychází z hodnot roku 2021). Ještě během této dekády je potom potřeba výrazně rozšířit výrobu energie z nízkoemisních zdrojů. Nejdůležitějším opatřením je rozvoj kapacit v obnovitelných zdrojích, ta by se měla do roku 2030 globálně ztrojnásobit. Tento klíčový milník, který se objevuje v datech a modelech IEA od května 2021, by mohl v období mezi lety 2023 a 2030 předejít emisím CO2 až ve výši 7 miliard tun – srovnatelným s celkovými emisemi z čínského energetického sektoru.
Za poslední dva roky už v tomto ohledu můžeme sledovat výrazný posun. Očekává se, že přírůstky kapacity obnovitelných zdrojů energie budou v roce 2023 dosahovat rekordních hodnot a v následujících dvou letech by měly pokrýt celý nárůst globální poptávky po elektřině.
Solární energie hraje v této transformaci klíčovou roli. Předpokládá se, že tato technologie bude tvořit dvě třetiny letošního nárůstu kapacity obnovitelné energie. Prostor pro optimismus nabízí zejména rostoucí výrobní kapacita solárních panelů, u níž se předpokládá, že do roku 2024 více než zdvojnásobí na úroveň 1 000 GW ročně.
Větrná energie se také dostává do popředí, jenže její další rozvoj závisí na politických faktorech, jako je rychlost stavebních povolení nebo celkové nastavení regulovaných cen v jednotlivých státech. Roli hrají i ekonomické faktory, jako je růst cen surovin nebo výpadky dodávek v rámci globálních dodavatelských řetězců.
Jádro i vodík mají perspektivu
Omezení emisí CO2 do roku 2050 ale vyžaduje víc než jen rozvoj obnovitelné energie. Další klíčové milníky zahrnují třeba expanzi jaderné energie včetně malých modulárních reaktorů, rozmach elektromobility na nových trzích a lepší vyoužití nízkouhlíkového vodíku a amoniaku v energetickém sektoru. Ropný a plynárenský sektor má podle IEA také rezervy v tom smyslu, že by měl ke své roli v dekarbonizaci přistoupit aktivněji a navrhovat udržitelná řešení.
Pořád ale platí, že bez zásadního zvýšení kapacity obnovitelné energie do roku 2030 budou mít ostatní aktivity směrem ke snížení emisí jen omezený efekt. Ztrojnásobení této kapacity je podle IEA zásadní a zároveň víc než kdy dříve dosažitelné. Proto by se na tento cíl měla ideálně zaměřit i nadcházející klimatická konference COP28, kde se nad problémem sejdou světoví lídři, uzavírá zpráva energetických expertů z IEA.
