Výrobní kapacita jaderných elektráren by se do roku 2050 měla zdvojnásobit. Vyplývá to z červnového reportu Mezinárodní agentury pro energetiku (IEA). Pokud se tak nestane, budou muset výrobu zajistit dodatečné investice do obnovitelných zdrojů energie, to ale bude znamenat dodatečné investice ve výši zhruba půl bilionu dolarů.
Jaderné elektrárny se v současnosti nacházejí ve 32 zemích na světě, mají celkovou výrobní kapacitu okolo 413 GW, díky nim se globálně ušetří asi 1,5 gigatun emisí CO2 a 180 miliard kubických metrů zemního plynu ročně. Přesto se jejich rozvoj v posledních letech v řadě zemí zpomalil. Nejvyspělejší země sice mají stále asi 70% podíl na celkové výrobní kapacitě, z pohledu nových investic je ale situace odlišná. Ze 31 nových reaktorů, které se staví od roku 2017, se jen čtyři nachází mimo území Ruska a Číny.
IEA ale také připomíná, že se situace v posledních měsících začala měnit, zejména v souvislosti se zajištěním bezpečnosti energetických dodávek v důsledku války na Ukrajině. Nové reaktory plánují státy jako Velká Británie, Francie nebo Polsko. Podobný vývoj ostatně nastal v oblasti jaderné energetiky v 70. letech v reakci na tehdejší ropnou krizi.
Dekarbonizace s jádrem bude snazší, tvrdí report
Jaderné zdroje také mohou hrát zásadní roli ve snižování emisí CO2, upozorňuje report. Při výrobě elektřiny z jádra nedochází ke vzniku emisí oxidu uhličitého, protože technologie není založená na spalování. Pokud by se do roku 2050 kapacita jaderných zdrojů zdvojnásobila, bylo by možné dosáhnout uhlíkové neutrality s nižšími náklady, než kdyby se dekarbonizace opírala jen čistě o obnovitelné zdroje. Celkový rozdíl obou scénářů je asi půl miliardy dolarů.
V závěrečných doporučeních proto IEA navrhuje prodloužit životnost stávajících jaderných elektráren, zajistit udržitelné finanční schéma pro výstavbu nových jaderných zdrojů, podpořit rozvoj malých modulárních reaktorů nebo věnovat víc pozornosti novým řešením pro úložiště jaderného odpadu. Dalšímu rozvoji jaderných elektráren by pomohlo i to, kdyby tržní ceny víc reflektovaly právě emise CO2 nebo schopnost zajistit podpůrné služby pro fungování elektroenergetické sítě.
