Teplota na planetě stoupne v průměru o víc než 1,5 stupně Celsia oproti předprůmyslovému období. Podle poslední zprávy mezivládního klimatického panelu je takový vývoj už neodvratitelný. Dosavadní závazky se totiž zatím málo projevily v praxi a emisí CO2 v atmosféře dál přibývá.
Vědci před časem spočítali, jaký objem emisí oxidu uhličitého může svět ještě vypustit, aby existovala alespoň 50% šance na to, že se podaří teplotu na planetě udržet pod 1,5 stupněm Celsia. Z tohoto “uhlíkového rozpočtu” je ale už celá pětina vyčerpaná.
Výrazně tak roste riziko, že se planeta i lidstvo přiblíží tzv. “bodu zlomu”, kdy už další oteplování nebude dost dobře možné nijak ovlivnit. “Bod zlomu” zároveň znamená některé nevratné změny v ekosystémech, tedy v celkovém prostředí, na které jsme doposud byli zvyklí, včetně obvyklých teplot, úrodnosti půdy nebo výskytu zvířat a rostlin.
Neobejdeme se bez “stahování” CO2 z atmosféry
Podle výzkumné zprávy je klimatického panelu tak bude potřeba nejen snížit objem emisí skleníkových plynů, které společnost svým fungováním vyrábí, ale také zapojit nové technologie přímo do odbourávání CO2 z atmosféry. Oxid uhličitý (CO2) totiž není nijak jedovatý, v atmosféře ale funguje jako “zpětné zrcátko”, které odráží teplo zpátky k zemskému povrchu a tím planetu otepluje. Kdyby byl místo v atmosféře třeba pod zemí, není to pro teplotu na planetě nijak škodlivé.
Přirozenou “technologií” na odbourávání uhlíku z atmosféry jsou lesy. Ty jsou ale globálně ve špatném stavu, upozorňuje zpráva. Zalesněná půda totiž často ustupuje potřebám výstavby nebo zemědělství. Hospodářské lesy, které se často kácí, zase neukládají do země CO2 tak efektivně jako přirozené lesní porosty. Aby dokázaly lesy samy o sobě uložit potřebné množství uhlíku, muselo by se na jejich přirozenou obnovu investovat okolo 400 miliard USD ročně až do roku 2050.
Elektrárny na vítr a fotovoltaiky se vyplatí zdaleka nejvíc
Zpráva také přinesla celkové porovnání jednotlivých opatření na zmírnění nástupu klimatické změny z hlediska toho, jak jsou ekonomicky nákladné a jak výrazně přispívají ke snížení emisí CO2 z atmosféry. Na předních místech žebříčku se umístila výroba elektřiny ze slunce a větrné energie. V obou případech jde o účinná opatření, protože díky nim klesá využití fosilních paliv jako uhlí, ropa nebo zemní plyn, při jejichž spalování vzniká nejvyšší podíl uhlíkatých emisí.
Solární a větrná energie je zároveň ekonomicky výhodná, zejména proto, že v posledních letech klesaly pořizovací náklady s tím, jak se technologie pro výrobu rozšiřovala. Výhodou solárních a větrných elektráren jsou i nízké provozní náklady a samozřejmě fakt, že se pro ně nemusí kupovat palivo.
Naopak dnešní metody pro umělé ukládání uhlíku (sekvestraci) jsou sice účinné, ale ve srovnání s bezemisní energetikou poměrně nákladné. Ekonomicky dobře vycházejí například i elektromobily, celkový přínos bezemisní dopravy pro snížení emisí v atmosféře je ale nižší než u energetiky.
