Evropské státy přehodnocují svůj vztah k jaderným elektrárnám. Vede k tomu jak stávající vyhrocená situace v energetice, tak záměr snížit emisní zátěž evropských ekonomik.
Renesance jaderné energie v Evropě je možná, ale budou se o to muset zasadit státy i veřejné rozpočty, píše analytik Pierre Georges ze společnosti S&P Global Ratings.
Pokud má evropská jaderná energetika spolehlivě fungovat dál, bude potřebovat investice do své vlastní obnovy. Současným tempem by ji čekal pokles o 7 % do roku 2030 a o další dekádu později by měla klesnout až o 17 %.
Investice do nových jaderných zdrojů nebo do modernizace těch stávajících navíc vyžadují čas a předvídatelné prostředí, ve kterém se nedějí náhlé změny v ekonomice ani na straně veřejného mínění. A nemusí jít nutně o napětí současných rozměrů, osud jaderné energetiky výrazně ovlivnila i havárie atomové elektrárny ve Fukušimě v roce 2011, připomíná seniorní analytik.
Nízkoemisní, vysokokapacitní a hlavně stabilní
V jaderné energetice jsou také dlouhodobě témata, na které je potřeba hledat odpovědi dopředu a s velkou citlivostí vůči veřejnému mínění. Typicky jde o ukládání jaderného odpadu. V Evropě tak v současnosti spíš chybí know-how, zájem i personální kapacity k tomu, aby v této oblasti rychle přišla s novými a funkčními řešeními.
To se teď může začít měnit, alespoň podle Georgese. Dekarbonizační cíle spolu s vysokými cenami konvenčních fosilních paliv a nejasnostmi o budoucnosti mezinárodního obchodu v energetice zvyšují tlak na to, aby se v investičních úvahách prosazovaly technologicky neutrální rozvahy. Takové, které sledují například skutečné úspory emisí a nevyřazují předem z posuzovaných možností žádné formy výroby energie.
Z nich potom jaderné elektrárny mohou vyjít jako velmi efektivní řešení, protože nemají téměř žádné uhlíkové emise a zároveň mohou zaručit vysoký a stálý výkon.
Hlavní výhodou jaderných zdrojů je, že dodávají elektřinu stabilně a bez výkyvů. Mohly by tak pomoct technicky i cenově zvládnout energetickou tranzici a zajistit tak potřebný čas na rozvoj nových technologií a dalších generací obnovitelných zdrojů. Cena elektřiny z jaderných zdrojů navíc nepodléhá stejným výkyvům jako v případě elektřiny vyráběné z plynu, vliv geopolitických poměrů nehraje u jaderného paliva zdaleka tak velkou roli.
V Evropě už změna začala
Jistý zlom v přemýšlení o jaderné energii byl patrný už při schvalování evropské taxonomie, která dává investorům vodítka ohledně toho, jaké energetické projekty uznají evropské instituce jako udržitelné. Jaderné elektrárny se do nových investičních podmínek za jistých okolností vejdou. Mají tedy při splnění určitých podmínek nárok na výhodnější finanční podmínky.
Mezi prvními státy, které už oznámily větší důraz na jadernou energetiku, patří Francie. Ta má sice stabilně vysoký podíl jaderné energie na celkové domácí produkci, ani ona ale za posledních 40 let neplánovala stavbu úplně nových reaktorů. To se nyní děje. Velká Británie zahrnula jádro do své strategie dekarbonizace a chystá změnu zákonů, aby k účasti na investicích motivovala investory. Sama britská vláda hodlá investovat asi 1,7 miliardy liber.
Ve střední Evropě plánuje výstavbu nového jaderného bloku třeba Polsko. To aktuálně nemá jadernou elektrárnu ani jednu, záměr je zajistit s její pomocí dodatečnou kapacitu 6-9 GW a tou nahradit vyřazované uhlí. Rumunsko zase plánuje využít malé modulární reaktory ke snížení své závislosti na energetických importech.
Bezpečnost mění zažitý terén
Investiční realita ve všech těchto případech přitom obnáší právě vyšší vstupní náklady, delší časový horizont příprav a z toho plynoucí větší roli státu. Analýza z pera S&P Global Ratings porovnávala jaderné projekty po celém světě a zjistila, že ve většině z nich figuruje stát buď majetkově, nebo alespoň formou záruky či výhodné státní půjčky.
To může znamenat další důležitou změnu v evropském přístupu. Doposud totiž trend byl přesně opačný, historické státní podniky se spíše přizpůsobovaly fungování trhu. Aktuálně je ale víc slyšet debata o veřejném a bezpečnostním rozměru energetiky. Výhledově tak může být na stole i speciální úprava pravidel pro velké jaderné projekty.
