Klimatická změna se výrazně projeví v zemích třetího světa. Ty jsou často ve fázi, kdy se jejich ekonomika rozvíjí, což historicky znamenalo nárůst emisí skleníkových plynů. Teď by bylo potřeba, aby jejich ekonomická modernizace rovnou zahrnovala dekarbonizaci a čistá bezemisní řešení.
Kdo to ale zaplatí, a jakou formou? O tom vedou aktuálně debatu diplomaté v rámci příprav podzimního klimatického summitu v Ázerbajdžánu.
Podoba financování klimatických investic v rozvojových zemích bude patřit mezi vůbec nejdůležitější rozhodnutí, která se od letošního klimasummitu očekávají. Jde především o to, které státy budou “platící” a které “přijímající”, ačkoliv podoba finančních nástrojů může být různá – jde třeba i o zapojení západních firem do investičních akcí v rozvojových technologiích, o dodání vhodných technologií apod.
Část prostředků ale nevyhnutelně bude mít podobu mezinárodní rozvojové pomoci. Například Německo nyní požaduje, aby do těchto podpůrných zdrojů přispívaly i státy jako Čína nebo země golfského zálivu. Ty se ale brání, že podle stávající klasifikace nepatří mezi “ekonomicky nejvyspělejší země”, které by na rozvojovou pomoc měly přispívat.
