Máte přehled o tom, kudy aktuálně proudí do Evropy plyn, jaké budou jeho ceny od nového roku a jak s tím vším souvisí diskutovaný strop na cenu plynu, o kterém jednají evropští ministři?
Připravili jsme pro vás jednoduchý souhrn o všech podstatných údajích a opatřeních.
Plyn pro české domácnosti a malé firmy
Jako první se podívejme na údaj, který zajímá asi všechny české domácnosti: kolik se bude od ledna za plyn platit? Odpověď najdeme v nařízení vlády ze 7. října, kterým pevně stanovila ceny plynu pro domácnosti, veřejný sektor a malé firmy na částku 2500 Kč/MWh bez DPH (tedy asi 3 Kč/kWh včetně DPH).
Od ledna příštího roku vám tedy dodavatel plynu nebude moct naúčtovat víc než tuto částku – ale pozor, týká se to jen takzvané “silové” složky ceny. Nejsou tu tedy zahrnuté poplatky za provoz přenosové soustavy, za činnost operátora trhu a regulátora a další poplatky, které tvoří takzvanou “regulovanou” složku ceny.
Váš dodavatel by vás měl informovat o výši ceny na příští rok buď ve formě ceníku, nebo třeba v klientské aplikaci, každopádně byste měli vidět přesné složení ceny, jakou budete platit. Můžete si tedy ověřit, jestli silová složka ceny plynu opravdu nepřevyšuje vládou určený strop.
Zastropování se týká cen od nového roku, ceny v letošním roce pomohl zvládat takzvaný úsporný tarif. Šlo o jednorázovou částku ve výši 2 – 3 500 Kč, kterou dostal váš dodavatel elektřiny (ano, nejde o chybu) a která se promítla zpravidla do říjnových záloh. Tento mechanismus už ale od nového roku platit nebude, přijdou vám tedy pravděpodobně nové zálohy (to je však individuální, záleží, jak máte sjednanou konkrétní smlouvu s dodavatelem).
Plyn pro velké české firmy
Vládní cenové stropy se původně netýkaly všech odběrných míst. Konkrétně se zastropování cen nevztahovalo na velké průmyslové a jiné podniky, které mají velkou spotřebu, včetně například tepláren. Ty tedy měly od ledna odebírat plyn za plnou tržní cenu, zástupci průmyslu ale už několik týdnů upozorňovali, že to pro ně může znamenat velkou finanční zátěž a ztrátu konkurenceschopnosti. UPDATE: Vláda dne 14. prosince rozhodla o tom, že se cenové stropy budou týkat i velkých průmyslových firem.
Jde o nákladné opatření, protože cenový strop v praxi znamená, že se rozdíl mezi tržní a zastropovanou cenou musí dorovnat ze státního rozpočtu.
Plyn se totiž do Česka dováží a jeho cena se určuje na evropském trhu. V tomto případě je důležitý obchodní uzel Title Transfer Facility (TTF), který představuje ústřední virtuální “místo” pro obchod s plynem po Evropě. Přímořské státy mají výhodu, že část plynu nemusí obchodovat tímhle způsobem a mohou dovážet LNG za individuálně vyjednané ceny.
Vnitrozemské státy ale nemají jinou možnost, jak na svůj trh plyn zajistit, než ho právě nakoupit v obchodním uzlu. Pokud tedy Česko zastropuje ceny pro koncové spotřebitele, aby byly nižší, než ty tržní, znamená to, že z veřejných rozpočtů musí dodavatelům plynu dorovnat tento cenový rozdíl.
Právě k tomu má sloužit vládou zavedená windfall daň (daň z válečných zisků) a také zastropování zisků na straně výrobců elektřiny. Tato opatření se navíc dějí ve všech evropských státech, protože mají předlohu v celoevropsky platném nařízení ze 6. října tohoto roku.
Plyn a elektřina
Už podruhé jsme tu narazili na to, že se přes elektřinu v podstatě kompenzují náklady na plyn. A to je podstata problému. Elektřinu si totiž v Evropě vyrábíme a máme tak možnost “stáhnout” (třeba právě zmíněnou válečnou daní či zastropováním zisků elektráren) část prostředků zpátky do veřejných rozpočtů a použít je na kompenzace – dorovnání zastropovaných cen.
U plynu ale nic podobného udělat nejde. Plyn se totiž do Evropy dováží ze zahraničí, aktuálně z Norska, Alžíru a jižní cestou přes Turecko z Ruska, plus ve formě zkapalněného LNG z celého světa. Evropa například získala část dodávek LNG určených původně pro asijský trh, což se podařilo i díky útlumu čínské ekonomiky v důsledku koronavirových opatření, která tam stále přetrvávají.
Jenže dovozní závislost znamená, že evropské energetické firmy de facto dotují své mimoevropské konkurenty, protože část jejich zisků je použitá na kompenzace vysokých cen plynu. Proto se už několik měsíců na úrovni evropských ministrů pro energetiku vede debata, jestli by se neměly centrálně zastropovat i ceny dováženého plynu. Jde taky o to, jak a na jaké ceně.
Raději snižme spotřebu místo stropů, říká část států
Pokud by šlo o to, že mimoevropským dodavatelům plynu nezaplatíme víc než určitou částku, je tu podle části států na místě obava, že zkrátka plynu nebude dostatek. To není problém teď v zimě, když máme rekordně plné zásobníky.
Ale mohl by to být velký problém na jaře, kdy bude většina evropských zásobníků vyprázdněná v důsledku vyšší spotřeby během zimních měsíců. Podle těchto států je tedy potřeba především omezovat spotřebu plynu, abychom se zásobami vyšli co nejdéle. Nižší spotřeba podle nich povede i ke snížení tržních cen a strop pak nebude potřeba.
Mimochodem, snižování spotřeby plynu se docela dobře daří. Evropská spotřeba je v meziročním srovnání nižší v průměru o 11 %, z toho většinu má na svědomí průmysl a domácnosti.
🚨 In November, the EU saved enough gas (-23%) to hypothetically fill both Nord Stream 1 and the never-used Nord Stream 2 pipelines to full capacity.
The latest updated data here: https://t.co/L5RABh1dUU@GeorgZachmann @Bruegel_org pic.twitter.com/cKZ9p6BTnu
— Ben McWilliams (@McwilliamsBen) December 8, 2022
Podle druhé části států se ale na jaře neobejdeme bez toho, abychom celoevropsky zastropovali ceny plynu, protože tržní ceny zkrátka průmysl neutáhne a prohloubí se rozdíl mezi zeměmi, které mají relativně dobré veřejné finance a méně náročný průmysl na straně jedné, a státy s horší kondicí rozpočtu a velmi náročným průmyslem na straně druhé.
Průmysl vysoké ceny neutáhne. Na stole je strop
Evropská komise v listopadu navrhla mechanismus, jak by se dala celoevropská cena plynu zastropovat. Šlo by o klouzavý interval, který by se uplatnil dočasně a jen za podmínek, že bude po nějakou dobu tržní cena plynu vyšší než “obvyklé” ceny na globálních trzích.
Takto navržený cenový strop v podstatě cílí hlavně na to, aby cena, za kterou je plyn dodávaný do Evropy, nebyla extrémně vyšší, než za kterou se kupuje na jiných velkých trzích. Komise počítala s maximální přípustnou cenou 275 EUR. Do tohoto limitu by se tedy musely vejít všechny obchody s plynem, včetně kontraktů s mimoevropskými partnery.
Řada států s tímhle návrhem ale nesouhlasila, primárně ze dvou důvodů. Jednak jim stanovená cena připadala moc vysoká, jednak by k aktivaci stropu docházelo ve velmi výjimečných situacích (pokud vůbec). V průběhu listopadu tedy pokračovala odborná i politická jednání ve snaze najít kompromis. Velká část odpovědnosti jde přitom za českým předsednictvím, které by se mělo pokoušet oba tábory států přimět k dohodě.
Před prosincovým zasedáním ministrů pro energetiku proto české předsednictví vypracovalo návrh kompromisního znění, které počítá s nižší cenovou hladinou stropu (okolo 200 EUR/MWh) a volnějšími podmínkami pro jeho uplatnění. UPDATE: 19. prosince se ministři pro energetiku shodli, že zavedou cenový strop na úrovni 180 EUR/MWh.
Cena plynu přitom v prosinci osciluje kolem 140 EUR/MWh, nad hranicí 200 EUR/MWh se letos pohybovala od srpna do září, kdy začali evropští státníci přijímat první celoevropská řešení. Nad cenou 200 EUR/MWh byla tržní cena plynu velmi krátce také v březnu letošního roku, po vypuknutí války na Ukrajině.
