Žít ve městě znamená neustálé řešení dopravy. Řeší to všichni, řidiči i ti, kteří raději jezdí veřejnou dopravou, turisté, zásobovači, obchody, firmy. A taky zastupitelé a radní, u kterých se kupí podněty a stížnosti ze všech stran.
Zatímco v době, kdy se města rozrůstala o panelová sídliště a příměstské novostavby, byl největším tématem počet parkovacích míst, parkovací zóny a městské okruhy, dnes se pozornost přesouvá k problémům, které vyvolává příliš vysoká intenzita dopravy. Sem patří hluk, znečištění ovzduší, dopravní nehody a také emise oxidu uhličitého. Právě ten je zásadním hybatelem globálního oteplování, hromadí se totiž v atmosféře a díky tomu směrem k zemskému povrchu obrací víc energie, tedy tepla.
Jak se zbavit plateb za emise
70 % emisí oxidu uhličitého z dopravy vzniká právě v důsledku provozu dnešních automobilů, dodávek, autobusů a nákladních vozů. Celkově se doprava na veškerých emisích CO2 podílí zhruba ze čtvrtiny. Není tedy divu, že se v zájmu odlehčení přírodě hledají cesty, jak dopravu provozovat šetrněji.
A nejen k přírodě. Velká koncentrace osobních aut ve městech vede k potřebě jejich lokálního omezování (třeba rozšiřováním pěších zón v centrech) a nahrazování veřejnou dopravou. Ta musí zároveň být cenově dostupná, aby plnila svůj účel, a zároveň její provoz není zadarmo. Tato kombinace potřeb vede radnice k tomu, aby hledaly nové možnosti, jak veřejnou dopravu provozovat levněji.
Jednou z oblastí, kde nové technologie mohou přinést úspory, jsou moderní bezemisní paliva. Jejich základní výhodou je už to, že na sebe neváží externality v podobě plateb za škodlivé emise. Město ani zákazník tedy nedoplácí za to, že při výrobě paliva vznikly škodliviny, které bude muset někdo odbourat. Ekonomickou výhodou ale může být i krátká vzdálenost, kterou palivo urazí od místa výroby do místa spotřeby. Takhle fungují například lokální zdroje vodíku, které mohou pohánět třeba městské autobusy.
Zjistili jsme, že si umíme vyrobit vodík
Vodík může vznikat třeba jako vedlejší produkt výroby v chemičkách. Takový postup výroby sice není zcela bezemisní, pořád ale s nízkými externalitami dokáže nasytit potřeby několika autobusů v rámci městské hromadné dopravy. S tím pracuje vozový park města Ústí nad Labem. Čistý vodík je možné vyrábět třeba s využitím fotovoltaické energie. I takové projekty se v Česku najdou, například Pražská plynárenská chystá pilotní projekt, který počítá právě s dodávkami lokálního zeleného vodíku jako paliva pro městskou dopravu.
“Máme pilotní projekt. V současné době dokončujeme studii proveditelnosti pro využití a výroby vodíku pro dopravu. Chceme vyrábět zelený vodík a ukládat ho u nás v areálu, kde vznikne plnicí stanice. Domluvili jsme se s DPP, že koupí jeden vodíkový autobus, který bude jezdit v našem okolí.”
Martin Pacovský, předseda představenstva Pražské plynárenské
Pusťte si celý rozhovor s Martinem Pacovským v našem podcastu.
Vodík je možné vyrábět i s využitím jaderné energie. Jak ale upozorňuje energetický expert Martin Pacovský, pořád je nutné respektovat, že vodíkové palivo má být především lokání. V současnosti totiž neexistují efektivní cesty, jak vodík přepravovat na dlouhé vzdálenosti, byť i to se s nástupem nových technologií může změnit. Pak by bylo možné přemýšlet i o tom, že se uplatní ve větším měřítku nejen u městské dopravy, ale i u té dálkové. V Německu ostatně už probíhá pilotní projekt, který zkoumá potenciál vodíkových vlaků.
Výhodou je stávající infrastruktura i nové příjmy do městské kasy
Výhodou mnoha radnic v Česku je, že často mají k dispozici bohatou infrastrukturu, do které mohou výrobu vodíku snadno zapojit a získat tak svůj levný a dostupný zdroj energie. Využít mohou nejen energetickou soustavu, ale i městské plynárny nebo kotelny. Touto cestou se vydali například i v Ostravě a Moravskoslezském kraji. Společně staví vodíkovou plničku, která bude od roku 2023 zásobovat nejprve městskou autobusovou dopravu a následně i tu krajskou.
O tom, že chytré zapojování a využívání nových zdrojů může být pro město výhodné, svědčí nakonec i pilotní projekt tepelného hospodářství v pražských Kbelích. “Provozujeme zde služby lokálních distribučních soustav. Nabízíme městským částem provoz jejich vlastních soustav zdrojů a distribuce. Jde o provoz, ale vlastnictví zůstává na městu a městských částech, takže veškeré výnosy zůstávají jim,” ukazuje Martin Pacovský z Pražské plynárenské, jaké skýtají nové zdroje energie příležitosti pro veřejné rozpočty.
