Lídři evropských zemí se shodli na společných nákupech plynu a sdílení zásob mezi členskými státy EU. Státníci si od toho slibují výhodnější ceny, uplatní se totiž výhody z rozsahu i fakt, že si v tu chvíli jednotlivé národní trhy přestanou konkurovat.
Na společných nákupech se shodla březnová evropská Rada. Půjde o dobrovolný mechanismus. V zemích, které se do něj zapojí, přestanou smlouvy na dodávky plynu dojednávat soukromé společnosti a místo toho bude o podmínkách a cenách vyjednávat přímo Komise.
Plynárenství v soukromých rukách funguje, když funguje trh
Společné nákupy plynu už na podzim loňského roku navrhly některé státy, opatření podpořila mimo jiné Belgie, Francie nebo Bulharsko. Naproti tomu němečtí představitelé byli spíše zdrženliví, podle nich si s nákupy docela dobře dokážou poradit soukromé firmy. Plynárenství je dnes plně liberalizované, zásoby plynu nakupují a prodávají soukromé společnosti.
Stejně tak to platí o plynových zásobnících, které by měly sloužit k vytváření rezerv. Zásobníky by se logicky měly plnit v letních měsících, kdy se netopí a cena plynu bývá levná. Problém je, že při současných výkyvech cen energií na burze tahle zákonitost neplatí.
Představitelé evropské sedmadvacítky proto chtějí zároveň závazně stanovit povinnost určitého objemu zásob, kterou by provozovatelé rezervoárů museli splnit před začátkem topné sezony. Stav zásobníků se tak nebude odvíjet od toho, jak jsou ceny momentálně výhodné.
Burza se řídí očekáváním, a to je teď proměnlivé
Právě nedostatek plynu v zásobnících vloni na podzim způsobil první rozkolísání burzovních cen v Evropě. Ty od té doby střídavě dosahují rekordů a zase padají, například po Vánocích prudce klesly s dodávkami kapalného plynu z USA a Austrálie, po vpádu Ruska na Ukrajinu zase dramaticky narostly. Tento výkyv cen přitom nesouvisí s tím, zda skrze evropské plynovody proudí v tu samou chvíli dostatek plynu, burza reaguje na obavy a očekávání.
Právě dramatické výkyvy tržních cen jsou důvodem, proč některé členské státy na čele s Řeckem nebo Itálií prosazují reformu evropského energetického trhu. Chtějí uměle rozpojit ceny elektřiny a plynu, které jsou dnes úzce provázané na tržním principu – mimo jiné i proto, že se v některých zemích elektřina z plynu vyrábí. Například v Itálii ze zemního plynu pochází skoro polovina celkové spotřeby elektřiny. Na reformě cenotvorby se ale evropští lídři zatím neshodli, některé státy totiž nemají důvěru v to, že by centrální cenová regulace dlouhodobě fungovala efektivněji než trh.
