Výbuch Nord Streamu vyvolal debatu o metanu a jeho významu pro globální nárůst teploty. Jde totiž o skleníkový plyn stejně jako tolik sledovaný oxid uhličitý, nevztahují se na něj ale zdaleka tak přísné cíle. Navíc se ukazuje, že únik metanu zatím neumíme spolehlivě změřit.
Poškozený plynovod Nord Stream znamenal z hlediska ochrany klimatu jednorázovou katastrofu. Jde o jeden z největších úniků plynu v celé historii průmyslových havárií, do atmosféry se uvolnilo podle dosavadních měření mezi 56000 a 155000 tun metanu. To je zhruba třetina celkových ročních emisí skleníkových plynů dánské ekonomiky.
Metan je podobně jako oxid uhličitý (CO2) skleníkový plyn, ačkoliv se v atmosféře chová jinak, globální oteplování jednoznačně zhoršuje. Podle odhadů má právě metan na svědomí až čtvrtinu současného celosvětového nárůstu teploty. Na rozdíl od CO2 se na něj ale v řadě případů nevztahují žádné cíle ani regulace.
Technologie k dispozici máme, chybí právní rámec
Technologie pro snižování emisí metanu přitom existují, s jejich plným využitím by bylo možné dosáhnout snížení emisí metanu v ropném a plynařském průmyslu až o 75 % do konce této dekády. Jednou z možností je zachytávání atmosférického metanu, který by bylo možné následně znovu průmyslově využít. Je totiž hlavní komponentou zemního plynu a podobných energeticky využitelných komodit.
Aby to bylo možné, musela by se nejprv upravit legislativa, včetně mezinárodních pravidel pro monitoring metanu v atmosféře. Tímhle směrem už v minulosti vykročila Evropská unie a USA ve společné iniciativě. Stejným směrem jde i evropské memorandum s Egyptem, Izraelem a Ázerbajdžánem z letošního roku.
Vloni v zimě také Evropská komise představila první návrh právního rámce, který má zabránit úniku metanu do atmosféry. V médiích trochu zapadl kvůli ruské invazi na Ukrajinu, odborná veřejnost i energetické firmy mu ale věnují velkou pozornost. Diskuse se vedou hlavně o tom, jak vlastně únik metanu sledovat a jaké jsou dostupné a účinné metody zachycování nebo předcházení úniku.
Když chybí monitoring, jsou všichni odkázaní jen na data těžařských firem
Nedostatečný monitoring totiž znamená, že neexistuje efektivní kontrola a státy i obchodníci jsou nucení věřit tomu, co o svých produktech řeknou samotné těžařské firmy nebo provozovatelé technické infrastruktury. Výzkumy z poslední doby ale ukazují, že jejich data jsou často podhodnocená a neúplná.
Podle Mezinárodní agentury pro energii (IEA) má průmysl na celém světě na svědomí 82,5 milionu tun metanu ročně. Bez globálního monitorovacího systému například na bázi satelitních měření to ale není jak ověřit. Zatímco u úniku metanu z Nord Streamu je možné únik vypočítat i kontrolně ověřit, globálně to u celého průmyslového výkonu možné není. Reálné emise tak mohou být násobně vyšší.
