Každý rok v Česku přibude asi 160-180 tisíc autovraků, jejichž životnost už definitivně skončila. To, že nemůžou jezdit, ale ještě neznamená, že materiál, z něhož jsou vyrobené, nemůže dostat druhý život. Jde typicky o sklo, textil nebo plasty.
Vyřazené vozy představují asi 8-9 milionů tun odpadu, který každoročně vznikne v evropských zemích. Jde přitom často o materiál, které může být opětovně použitý ve výrobě, ale třeba i energeticky. Podle některých studií je možné zrecyklovat až 89 % odpadu z evropských autovraků. A Česko si v recyklaci nestojí vůbec zle.
Průměrnému autovraku je v Česku přes 20 let, váží 1,6 tuny a vcelku nepřekvapivě je každé čtvrté vyřazené auto značky Škoda. To totiž odpovídá skladbě českého vozového parku. Asi 500 provozů v Česku umožňuje majitelům, aby se vraků vůbec zbavili. A někteří z nich hledají cesty, jak co nejvíc použitelného materiálu navrátit zpátky do oběhu.
Ekologickou likvidaci starých vozů a s ní spojenou recyklaci nabízí v Česku několik specializovaných provozovatelů, někteří dokonce i s odtahem nepojízdného vraku nebo s možností odkupu.
Stát navíc recyklaci autovraků přímo podporuje. Zpracovatelé starých aut mohou získat 750 korun za zpracované vozidlo s ukončenou životností, z toho 150 korun za sklo, 150 korun za textilie, 200 korun u pneumatik a 250 korun u plastů (při splnění množstevních limitů). Ročně jde do podpory ekologické likvidace autovraků na 40 milionů korun (víc info pro případné zájemce o podporu zde).
