Evropské státy si pravděpodobně budou muset dočasně vystačit se sníženými zásobami plynu. Podle analýzy thinktanku Bruegel bude nutné i při maximálním možném zapojení kapalného plynu (LNG) dočasně snížit jeho celkovou spotřebu o 10-15 %.
Týká se to především příští zimy. Ve kterých sektorech je možné na plynu ubrat, aniž by se to výrazně dotklo například domácností nebo veřejných zařízení typu nemocnice? A za jakou cenu?
Plyn ve výrobě elektřiny
Zemní plyn je nejčastěji využitý pro vytápění, v průmyslu, ve výrobě elektřiny a dálkovém vytápění. Podle analytických odhadů je možné v asi 10 % elektráren nahradit plyn bezprostředně jiným palivem, typicky mazutem. Nevýhodou ovšem je, že i mazut je jako ropný produkt dovážený z Ruska, zároveň jeho spalováním vznikají jak emise skleníkových plynů (přispívajících ke změně klimatu), tak emise oxidu siřičitého, který máme spojený se znečištěním ovzduší tak, jak se intenzivně řešilo v 90. letech, tedy jako znečištění s přímým dopadem na lidské zdraví.
Další možností je nahradit výrobní kapacitu části plynových elektráren výrobou z jiných zdrojů. Jedna TWh elektřiny, která se nevyrobí z plynu, ušetří přes 2 TWh plynu, který se spálí v elektrárně s účinností okolo 50 %.
Jinými slovy, každá TWh elektřiny vyrobená z jiného zdroje umožňuje ušetřit dvojnásobek plynu. Proto má smysl alespoň část produkce co nejrychleji nahradit alternativami, víc plynu potom zbude tam, kde je skutečně nevyhnutelně potřeba.
Thinktank Bruegel ale upozorňuje, že v samotném sektoru výroby elektřiny je možné najít asi jen třetinu rezervy. Pokud bude spotřeba plynu muset klesnout o výše zmíněných 10-15 % (cca 900 TWh), další úspory při využití plynu budou muset nastoupit jinde.
Plyn v průmyslu
Jeden z největších výrobců oceli a hliníků v Evropě, Aluminium Dunkerque, už ohlásil omezení výroby v důsledku rostoucí ceny plynu. Podobně jsou na tom zpracovatelé křemíku nebo chemikálií, včetně výrobce přípravku AdBlue, který se používá při výrobě aut. Jeho největší závody v Itálii už měsíc stojí. A podobně se to týká i průmyslové výroby hnojiv. Ke všem těmto odstávkám došlo z tržních důvodů, výrobci si zkrátka spočítali, že se jim za současných cen nevyplatí otevírat brány fabrik. Omezení výroby znamená, že v těchto sektorech bude i nižší spotřeba plynu – když výroba neběží, nespaluje. Není ale jasné, jak dlouho odstávky potrvají a jaká bude po obnovení provozu poptávka.
Kromě tržních odstávek existují i regulační plány, které by nastoupily v případě skutečné energetické nouze, tedy v momentě, kdy by byl objektivní nedostatek plynu nebo ropy. Tady je potřeba připomenout, že je rozdíl mezi “příliš drahým plynem” a “chybějícím plynem”. V té první situaci je kde plyn nakoupit, ale jeho cena je příliš vysoká, kvůli čemuž může být pro část zákazníků relativně nedostupný, zkrátka moc drahý. Ve druhém případě jde o to, že plyn není k dispozici vůbec, třeba i navzdory dohodnutým dodávkám. A právě na tyto situace se vztahují pohotovostní scénáře.
Jejich podstatou je odstupňování spotřeby plynu třeba tím, že stát nařídí dočasné odstávky tzv. “zbytnému” průmyslu, aby tím garantoval dostatek plynu pro domácnosti, nemocnice, klíčová veřejná zařízení a podobně. Je také možné dočasně nařídit omezení v komerčních provozních budovách.
Plyn v domácnostech
Smutným faktem je, že 75 % budov na evropském území není energeticky efektivní. To ale není možné změnit během několika měsíců, protože se sem počítají úplně všechny budovy, včetně individuálně vlastněných nemovitostí, nebo třeba historických paláců. Rychlá renovace podstatného množství budov není do konce roku myslitelná i čistě z kapacitních důvodů, na trhu není dostatek odborníků a stavebníků, kteří by něco takového zvládli.
Gratulovat si tak může každý, komu se podaří alespoň zateplit, vyměnit okna, pořídit vlastní zdroj energie nebo tepelné čerpadlo. Jak uzavírá thinktank Bruegel, některé evropské státy zvažují, že by poskytovaly nějakou formu finanční kompenzace lidem, kteří dokázali ve svých domácnostech meziročně snížit spotřebu. Taková kompenzace totiž pořád vyjde z hlediska veřejných financí výrazně levně v porovnání s jinými opatřeními.
