Energie, voda, suroviny, obaly. Stále víc českých podniků si uvědomuje jejich skutečnou cenu a hledá strategie, jak omezit zbytečné plýtvání nebo zvýšit svoji soběstačnost. Výjimkou není ani české pivovarnictví, které má navíc jedno specifikum.
Tradiční český ležák totiž pro svou výrobu potřebuje delší čas, a tudíž i o něco více energie než některá piva vyrobená odlišnou metodou. O budoucnosti výroby piva v Česku jsme si povídali s Robertem Chrtem, ředitelem strategie a business developmentu Budějovického Budvaru.
Český ležák vařený tradičním způsobem potřebuje dva měsíce ležet ve sklepech, aby chutnal tak, jak má. Na tom nic nezmění ani tlak na větší udržitelnost a snižování emisní stopy. “Nemůže nám zasáhnout do toho, jaké používáme suroviny. Máme evropskou ochrannou známku, jejíž součástí je třeba i výrobní postup, takže na tom nebudeme nic měnit. Je to důležitá součást naší kvality,” vysvětluje budějovický patriot a ekonom, který řídí rozvoj českého národního pivovaru.
PUSŤTE SI CELÝ DÍL na Apple podcastech, Spotify, Podcastech Google nebo Anchoru.
Delší zrání piva totiž znamená, že na jeho výrobu je potřeba víc energie nebo vody v porovnání s některými jinými pivními styly. “Kultura piva je široká. Uhlíková stopa závisí na tom, jak se pivo vaří, z čeho, do čeho se balí a jak se prodává. Pivovar, který stáčí do sudů a prodává ve svém okrese, je na tom s emisemi výrazně jinak než pivovar, který stáčí do jednorázových lahví a vyváží pivo do Asie,” vysvětluje základní princip Robert Chrt z Budějovického Budvaru. Počítá se tedy nejen samotná výroba, ale především i cesta ke spotřebiteli a vše, co je k ní potřeba.
Vsadit na lokální zdroje a omezit plýtvání
Jak tedy měnit výrobu, aby se to nedotklo výsledné kvality a chuti piva? “Máme pět oblastí. V první řadě je to nakládání s vodou, potom řešení odpadů, udržitelné obaly, energetické úspory skrze nové technologie ve výrobě a logistice. A za páté jsou to lokální zdroje, 70 % surovin odebíráme dnes z české provenience,” vyjmenovává Robert Chrt okruhy, které pivovar aktuálně řeší.
Voda je v pivovarnictví zásadní surovina, na jeden hektolitr piva je zpravidla potřeba 3-5 litrů vody jako vstupní suroviny. “Jsou i pivovary, které potřebují třeba 6, 7 hektolitrů. Záleží to i na struktuře výroby a taky na tom, kolik těch piv vaříte a do čeho je stáčíte. U nás jsme udělali kus práce a jsme na dobré cestě, máme špičkové technologie zcela srovnatelné s globální konkurencí,” vysvětluje pivovarnický expert.
Použitá voda taky ovlivňuje kvalitu a chuťové vlastnosti piva. V Budvaru mají vodu vlastní a pro pivo to tak i zůstane. “Odebíráme vodu z našich artézských studní. Používáme ji hlavně na vaření piva, ale část jde i na provozní účely, na mytí, čištění. Právě tuhle technickou vodu chceme čistit a recyklovat, abychom jí nepotřebovali tolik. A za třetí chceme používat i dešťovou vodu právě pro technické a provozní potřeby,” říká Robert Chrt.
Plastové obaly zatím v Česku čekají na rozumné řešení
Velkou výzvou, která ale přesahuje rámec jednotlivých podniků, je stáčení piva a volba obalu, ve kterém se dostane do hospody nebo zákazníkovi do ledničky. V Česku se podle šéfa budvarské strategie příliš neujala technologie stáčení piva do plastových lahví, z dobrých důvodů. “Největším nepřítelem piva je kyslík, teplo a světlo. Před tím musíte pivo chránit. Sice to umí některé PET lahve, ale ty, které mají důležitou vnitřní ochrannou vrstvu, zase jdou špatně recyklovat.”
“Nikdy jsme v Budvaru do plastu nestáčeli ani stáčet nebudeme. České pivovarnictví mělo velké štěstí, že se mu plasty vyhnuly. Pracujeme s monomateriály, které se dají snadno recyklovat, jako třeba sklo nebo hliník. Ve střední Evropě je navíc takové specifikum v podobě vratných lahví. To najdete i v Německu, Rakousku nebo na Slovensku,” popisuje Robert Chrt a dodává, že na Slovensku navíc od letošního roku spustili široký systém zálohovaných PET lahví.
“Plast se stal globálním nepřítelem balení. Historicky se rozmohl nejen proto, že je levný, ale že dokáže chránit potraviny. Ale pokud se s ním na konci jeho životnosti nezachází správně a nedokážeme ho recyklovat, je to špatně.”
Obaly jsou pro Budějovický Budvar velké téma i proto, že 70 % jeho výroby jde na export, z toho v drtivé většině do zemí západní Evropy. Tamní zákazníci řeší otázku udržitelnosti déle, mají vyšší očekávání a lépe se v něm vyznají. “Například ve Skandinávii, ve Švédsku, tam se na udržitelnost hodně ptají,” přiznává Robert Chrt. V Česku se podle něj ale situace mění a třeba pro mladší zákazníky už to je běžné téma i v našich podmínkách.
S udržitelností v samotném provozu pak pomůžou i další opatření, pivovar třeba chystá na podzim spustit vlastní fotovoltaickou elektrárnu. Umístí ji na jedné z mnoha plochých střech ve svém areálu. S výkonem 730 MW sice pokryje jen okolo 4 % energetické spotřeby celého pivovaru, jak ale sám Robert Chrt říká, jde o první vlaštovku. I ta ušetří dobrých 300 tun ekvivalentu CO2 za rok.
Jak se vůbec měří emisní stopa piva? K čemu používá národní pivovar unikátní historickou vlečku a proč se dnes s pivem neobchoduje po železnici? Bude v Česku taky systém zálohovaných PET lahví, a případně za jak dlouho? Pusťte si celý rozhovor o moderním vaření piva v našem podcastu.
CHCETE DOSTÁVAT nové díly, články a přehledy do mailu? Napište se do našeho newsletteru a nic vám neuteče.
Energie bez emisí
Podcast projektu Energie bez emisí přináší rozhovory s výraznými a inspirativními osobnostmi a odborníky ze světa bezemisní energetiky, obnovitelných zdrojů i nových technologií. Pustit si nás můžete na Apple podcastech, Spotify, YouTube, Podcastech Google a Anchoru.
