V Česku přibývá veřejných dobíjecích stanic pro elektromobily. Kdo vlastně u nás tuhle infrastrukturu staví a co rozhoduje o tom, jestli bude zrovna ve vašem městě? Kdy můžeme čekat ultrarychlé dobíječky a kolik na nich bude elektřina stát? Povídali jsme si s Tomášem Dzurillou, ekonomem a ředitelem útvaru Elektromobilita ve společnosti ČEZ.
Když se řekne ČEZ, většina lidí si vybaví primárně elektrárny. Největší česká energetická společnost ale taky patří mezi nejvýznamnější provozovatele dobíjecí infrastruktury pro elektromobily. “Aktuálně máme 463 stojanů najednou pro víc než 900 aut. Do konce roku budeme na 500 dobíjecích stojanech. ČEZ má ambici být největším hráčem na trhu dobíjecí infrastruktury, vloni jsme měli 44% podíl na počtu veřejných stanic s tím, že my klademe důraz na stanice s rychlým dobíjením,” vysvětluje Tomáš Dzurilla, pod jehož vedením výstavba probíhá.
PUSŤTE SI CELÝ DÍL na Apple podcastech, Spotify, Podcastech Google nebo Anchoru.
“Rozvoj opíráme hlavně o tzv. “huby”, kde se dá dobíjet víc aut najednou. Nejsme úplně advokáti rezervací, chceme spíš, aby dobíjení bylo dostupné, protože pak je život s elektromobilem jednodušší. To je logika dobíjecích hubů, protože to snižuje pravděpodobnost, že přijedete k dobíjecí stanici a ta bude plná. Představa, že by v hubu o dvaceti dobíjecích bodech bylo plno, je aktuálně sci-fi a až se v praxi stane, budu už nejspíš v důchodu,” vysvětluje hlavní principy strategie rozvoje dobíjecí infrastruktury.
Největší hub ČEZu je aktuálně v Hradci Králové, kde je možné dobíjet až dvanáct aut najednou, předtím byla největší Olympia Plzeň, kde je jedenáct stojanů vedle sebe. “Brzy budeme otevírat hub v Letňanech, kde jich bude devět, z toho bude sedm s výkonem 50 kW, jeden s 100 kW a jeden s 300 kW,” upřesňuje plány Tomáš Dzurilla. Do roku 2025 by ČEZ měl provozovat na 800 dobíjecích stanic s rostoucím zastoupením právě těch pro ultrarychlé nabíjení.
Bílá místa jsou problém, provoz pak není “blbuvdzorný”
Přes rostoucí počet dobíjecích míst jsou stále v Česku lokality, kde je na veřejné dobíjení těžké narazit, a pokud už se nějaký stojan najde, je to ten základní pomalý. Například Kutná Hora, Vlašim nebo Čáslav mají maximálně dobíječku o 50 kW. “Výstavba trvá nějaký čas, jedna lokalita trvá minimálně 18 měsíců. My bychom to rádi urychlili, to je jedno z témat, o kterých diskutujeme se státem. Bohužel to je někde projekt na tři roky, asi chápete, že to není úplně rychlé. Druhý důvod je, že potřebujete v dané lokalitě spolupracovat, mít smlouvu na tu stavbu. Je to o lidech, když někdo nechce, tak v daném místě prostě dobíječku mít nebudou,” vysvětluje ekonom, jaké faktory se podílejí na tom, kde nakonec nabíječka vznikne.
Rozvoj elektromobility je přitom přímo úměrný tomu, jak je dostupná infrastruktura pro pohodlné používání aut na elektřinu. To platí hlavně o cestování na delší úseky. “Západní Evropa je v elektromobilitě dál než my. Byl jsem nedávno v Berlíně na konferenci, kde padlo, že elektromobilita musí být tak jednoduchá, aby čtyřicátníci mohli to auto koupit svým prarodičům k Vánocům a oni s ním pak normálně jezdili. Problém je, že takhle jednoduché to dneska není, dokud není infrastruktura, tak ten provoz zkrátka není blbuvzdorný,” vysvětluje Tomáš Dzurilla, proč v Česku nástup elektromobility nejde tak rychle jako v sousedních zemích.
Nevadí nám auta, která zatěžují životní prostředí?
“Rozdíl je v ekonomické dostupnosti. Norsko je premiant proto, že elektromobilitu dlouhodobě podporuje, nejen ve výstavbě infrastruktury, ale i přímo podporou toho nákupu. V Norsku jsou elektroauta levnější nebo stejně drahá ve srovnání se spalovacími motory. V jejich společnosti taky převládá silné environmentální myšlení, na rozdíl od nás. Bratr kolegy v Norsku pracuje a bydlí, přijeli tam se spalovacím autem a po měsíci, dvou za nimi přišli sousedi s tím, že by to auto měli vyměnil, že nechtějí, aby jim tam smrdělo. Není to jen o dotacích, je to i o celkovém nastavení společnosti k životnímu prostředí,” říká Tomáš Dzurilla a doplňuje ještě jeden osobní postřeh.
“V Česku je jeden častý nešvar. Já hodně jezdím na kole, nejvíc toho najezdím po silnicích. Množství dieselových aut s vykuchaným DPF filtrem je až neuvěřitelné. Prostě to auto, když kolem vás projede, vidíte, jak čmoudí a cítíte, jak smrdí. Je až neuvěřitelné, kolik takových aut se tady pohybuje. Pokud naše myšlení nedojde k závěru, že tohle je fakt špatný, tak nám s elektromobilitou nepomůžou ani žádné dotace,” uzavírá úvahu o rozvoji elektromobility v Česku a dodává, že navzdory tomu panuje o elektroautech celá řada nepodložených mýtů.
“Výfuk v elektrárně” neodpovídá realitě, přesto se mýty šíří dál
“Často se říká, že elektroauto má komín v Mělníku a Dětmarovicích. Je to částečně pravda, ale my v ČEZu kupujeme elektřinu, která je skutečně zelená. Děláme to přes nástroje, kterým se říká “záruky původu”. Každá kWh, kterou dodáme do dobíječky, má ekvivalent vyrobené elektřiny z některého ze zelených zdrojů, ať to je solár, voda nebo vítr. Jsem také předsedou řídícího výboru Elektromobilní platformy, to je takový nástroj průmyslu na diskusi o rozvoji elektromobility. V platformě je Škodovka, PRE, E.ON, brněnské teplárny, ČVUT, AutoSAP, nově vstupuje liberecká univerzita. Tito všichni, kteří vstupují do existující infrastruktury, dodávají zelenou elektřinu stejně jako my,” vyvrací nejoblíbenější mýtus odpůrců elektromobility.
Elektromobilní platforma je relativně nová iniciativa průmyslu, jejímž cílem je právě zjednodušení života s elektroauty a urychlení výstavby potřebné infrastruktury. “Chceme vysvětlit státu, proč si myslíme, že je větší podpora elektroaut dobrá. Stát má závazky ve snižování emisí kvůli ochraně klimatu. Ty závazky se nedají splnit jen opatřeními na jedné frontě. Pokud se nebude pomáhat s dostupností elektromobilů, budeme emise snižovat mnohem pomaleji, než by bylo potřeba. Chápeme, že v situaci, kdy máme válku na Ukrajině a rekordní ceny energií, tak asi není ve společnosti téma číslo jedna, že si chtějí koupit elektromobil za levnější peníze. Ale dlouhodobě je elektroautům potřeba pomoct, víc, než jak to dosud dělá, aby stát svoje závazky splnil,” vysvětluje Tomáš Dzurilla.
Jak se ceny energií podepisují do cen elektřiny pro dobíjení? Jaké hlavní změny v dobíjecí infrastruktuře můžeme čekat v nejbližší době a jak se daří vyjednávání se státem? A jak to vlastně je s počty elektroaut na českých silnicích? Pusťte si celý rozhovor v nové epizodě našeho podcastu.
