Dekarbonizace

Rozjezdit lesní potok harvestorem? To by nemělo být normální

Jak jsou na tom české lesy, v čem nám mohou pomoct s klimatickou změnou a v čem je naopak rostoucí teplota ohrožuje? Povídali jsme si s profesorem Jakubem Hruškou, přírodovědcem, který působí v Ústavu výzkumu globální změny AV ČR a pomáhá i s ochranou Národního parku Šumava a Krkonošského národního parku.

Lesy mají v řešení klimatické změny zásadní úlohu, přirozenou cestou totiž odbourávají z atmosféry skleníkové plyny, které tam lidstvo dodává průmyslovou činností. “Stromy poutají CO2 fotosyntézou do dřeva a do půdy. Globálně jsou významný hráč, ale ve střední Evropě je jejich potenciál ukládat násobně menší, než kolik CO2 uvolňujeme. Nemyslím si, že lesy jsou schopné zachránit lidstvo před rostoucími skleníkovými plyny, ale mají i spoustu jiných pozitivních úloh,” vysvětluje na úvod přírodovědec Jakub Hruška.

PUSŤTE SI CELÝ DÍL na Apple podcastechSpotifyPodcastech Google nebo Anchoru.

Podle něj se na lesy nedá spoléhat jako na zdroj dřeva pro energetické využití. “Dneska se na lesy tak nějak spoléhá, za prvé, že budeme “pálit dřevo” a tím mít bezpečný zdroj energie, a za druhé, že budou právě vázat uhlík z atmosféry do ekosystému. To je naivní představa. Dřevo se hodí na to, abyste si ho naštípal a doma si s ním zatopil v kamnech. Zpeletovat půlku planety a vozit to do elektráren je úplný nesmysl. Dřevo je energeticky řídké, potřeboval byste ohromné množství převážet na velké vzdálenosti a taky byste potřeboval ohromný zdroj dřeva, a ten zkrátka na té planetě není,” upozorňuje výzkumník.

České lesy pojmou jen asi 10 % emisí z tuzemské ekonomiky

Navíc schopnost českých lesů poradit si s emisemi je oproti emisní stopě českého průmyslu značně omezená. “Z globálního hlediska jsou lesy ve střední Evropě jsou stejně důležité jako v Amazonii. Ale česká ekonomika má tak velké množství emisí skleníkových plynů, že oproti tomu je zkrátka kapacita těch lesů nevýznamná. Naše emise budou daleko spíš sekvestrovat (ukládat, pozn. red.) lesy na Sibiři než ty naše,” říká Jakub Hruška a odkazuje přímo na modelovou studii.

Vypočítali jsme to. Při maximálně šetrném hospodaření s lesy a zalesnění půl milionu hektarů zemědělské půdy je potenciál ukládání maximálně 10 % emisí, které bude česká ekonomika produkovat v roce 2030. Třeba ve Skandinávii je tenhle poměr lepší, tam mají větší plochu lesů a třeba využívají hodně vodní energii, takže se k lepší uhlíkové bilanci dostanou snáz. Problém ale je, že planeta je jenom jedna a veškeré emise se “rozmíchají” v celé atmosféře. Planetu musíme brát jako celek,” uzavírá výzkumník.

Intenzivní zemědělství a lesnictví bude muset najít nový model pro nové teploty

Průmyslová tradice se otiskla i do podoby českého zemědělství. Máme sice aktuálně nejvíc lesů od Marie Terezie, spolu s tím si ale stále udržujeme intenzivní metody typické pro dobu, kdy se průmysl teprve rozvíjel. “Monokulturní hospodaření v lesích pořád převažuje, to je mimochodem také dědictví Marie Terezie a německé, saské lesnické školy nejvyšších výnosů. Tohle dědictví tu dost vzorně plníme, do roku 2015 a kůrovcové kalamity byl ten model mezi lesníky považovaný skoro za svatý. Zvolna se to mění, protože se ukazuje, že co fungovalo za Marie Terezie, kdy bylo o dva stupně chladněji, dneska v současných klimatických podmínkách fungovat přestává a nebudeme to schopní udržet,” potvrzuje Jakub Hruška.

Typický zástupce tuzemské lesni monokultury, smrk, totiž není pro takové podmínky vybavený. “Smrky jsou pro nadcházející klima nevhodné, zejména v nižších polohách. Je to horský strom, dřív  ho u nás bylo kolem 10 %, dneska je tok kolem 60 %. Z hlediska změny klimatu se jako nejlepší alternativa jeví buky, nedají se z něj ale dělat prkna a trámy. Tam pak připadá v úvahu jedle, ta je doma spíš v nižších a středních polohách, akorát lesníci ji nemají moc v lásce, protože ji je kvůli spárkaté zvěři těžší vypěstovat,” naznačuje výzkumník, jak by se měla měnit druhová skladba tuzemských lesů. Fandil by také dubu, modřínu nebo javoru.

Pestřejší lesy jsou odpověď hlavně na zadržování vody v krajině. “Po stovky let tu byl spíš opačný problém, naši předkové odvodňovali a získávali tak úrodnou půdu, teď bychom potřebovali ji zavodnit. Udržet vodu v těch místech, kam napršela. Hodně se o tom mluví, ale málo se toho dělá. Nikdo mimo státu to ale nemůže zařídit, to není úloha pro soukromníky,” popisuje největší úkol péče o krajinu přírodovědec Jakub Hruška z AV ČR. Pozitivní příklady a soukromé iniciativy se podle něj sice v Česku najdou, jsou to ale izolované ostrůvky dobré praxe. Bez zapojení vlastníků velkých zemědělských a lesních porostů se hlubší změna udělat nedá.

Inspirovat se můžeme ve Skandinávii

Pro inspiraci ze zahraniční by pak Jakub Hruška neváhal jít do Skandinávie či do Německa, tedy do průmyslových zemí, kde po desítky let také převládalo intenzivní zemědělství. I tam jdou podle něj změny spíše pomalu, ale trajektorie už je jasná.

Ve Švédsku mají stejně meliorované lesy jako my. Asi před deseti lety ale zakázali těžbu dřeva 5-10 metrů v nějaké vzdálenosti od břehů, to samo třeba pomáhá přirozené regeneraci. Kdežto u nás je možné těžit až k břehu a ještě ten potok rozjezdit harvestorem, nikoho to vůbec netrápí,” uvádí jako příklad výzkumník.

Přitom z hlediska péče o krajinu není na co čekat, i proto, že se česká příroda už potýká s dopady vyšší teploty. “Lesní potoky mají až o polovinu méně vody než před pár lety. Klimatická změna vede k vyššímu odparu, za posledních 60 let se oteplilo o 2 stupně a srážek je pořád stejně. To tak do budoucna zůstane. To je důvod, proč lesní studánky a struže jsou stále často prázdné. Vede to k vysychání, to je nový normální stav, který tady budeme zažívat další dekády,” upozorňuje Jakub Hruška. 

Týká se to bohužel i většího rizika požárů, které se podle něj potřebujeme hlavně naučit lépe hasit. Ale prevenci pomůže i samotné ohleduplnější chování v přírodě. “Dřív vznikaly požáry od střepů, prostě klasická lupa. Stejný efekt může vyvolat odhozená lahev s vodou,” říká výzkumník.

Pokud budeme mít smíšené lesy a změníme přístup k těžbě, pomohou nám lesy tyto extrémy zvládnout. Pokud zůstanou monokulturní plantáže, tak ten problém můžou paradoxně ještě zhoršovat,” uzavírá Jakub Hruška z Akademie věd.

Jak vypadá přírodě blízké lesnictví, jaký problém může nastat s douglaskou a jaký osud potkal smrk pichlavý, když se ve velkém vysázel v Krušných a Jizerských horách? A proč se o změnách v péči o přírodu hodně mluví, ale málo dělá? Pusťte si celý rozhovor v novém díle našeho podcastu.

CHCETE DOSTÁVAT nové díly, články a přehledy do mailu? Napište se do našeho newsletteru a nic vám neuteče.

Energie bez emisí

Podcast projektu Energie bez emisí přináší rozhovory s výraznými a inspirativními osobnostmi a odborníky ze světa bezemisní energetiky, obnovitelných zdrojů i nových technologií. Pustit si nás můžete na Apple podcastechSpotifyYouTubePodcastech Google a Anchoru.

Novinky v oboru