Jaká je vlastně současná situace v energetice? Hlavní ekonom ČEZ Pavel Řežábek před rokem v tomto podcastu předvídal, co musí nastat, aby skončila energetická krize. Povedlo se to? A kde má Evropa ještě rezervy? Přinášíme shrnutí první části exkluzivního rozhovoru.
V této části se dozvíte například:
- proč panuje v Česku skepse ohledně zelené tranzice
- jaký je rozdíl v energetice USA a EU
- odkud může EU brát zemní plyn
- jak souvisí energetická krize a evropský balíček Fit for 55.
Hlavní imperativy české a evropské energetiky jsou tři: bezemisní, bez Ruska a cenově dostupná. To platí podle Pavla Řežábka pořád, i po konci extrémních cen energií na burzách. Ty se totiž během loňského roku významně snížily, a odpadla tak urgentní potřeba do trhu s energiemi zasahovat. Přesto je podle hlavního ekonoma ČEZ pořád na čem pracovat, hlavně v globálním srovnání.
“Evropa jako celek už se propojila velmi hodně. Ta bývalá komunistická Evropa, to co bychom zařadili do kategorie východní Evropa, ta se propojila podstatně méně, ale velmi rychle se to mění ve všech zemích. Asi nejvíc teď můžeme vidět posun v Polsku, které bývalo velmi uhelnou zemí a velmi rychle tam přibývají obnovitelné zdroje,” ukazuje Pavel Řežábek na praktický příklad probíhající změny.
Proč jde proměna východním státům pomaleji? Hlavním důvodem je podle Pavla Řežábka stále ještě slabší finanční situace oproti západním sousedům. “A pak je tu druhý důvod specificky platný pro Česko. Tady v letech 2008 až 2010 vyrostly fotovoltaiky za neuvěřitelně vysoké ceny, to bylo národní neštěstí. Tam jsme se spálili, sáhli jsme si na rozpálená kamna. Ale od té doby, i když ta kamna vychladla, tak my se pořád bojíme. Fotovoltaika, která tehdy potřebovala ceny na úrovni 350 nebo 400 euro za megawatthodinu, tak dneska stojí třeba 50 nebo 60 euro za megawatthodinu. Takhle strašně moc to zlevnilo,” vysvětluje hlavní ekonom ČEZ jistý psychologický efekt, který v Česku přežívá třeba v nálepce “solárních baronů”. Podle Řežábka šlo přitom spíš o špatně nastavenou regulaci.
PUSŤTE SI CELÝ DÍL na Spotify.
Současnou evropskou výzvou je hlavně cenová dostupnost energií, která se podepisuje na konkurenceschopnosti. “Vyšší ceny energii jsou v Evropě proto, že netěžíme břidličný plyn. To je to, co americké ceny zemního plynu velmi snížilo. Dřív to bylo tak, že všichni po celém světě se připravovali: navrtáme ložiska a vyvezeme plyn do USA. Jenže před nějakými 10-15 lety spojené státy najednou začaly být soběstačné a postupně dokonce začaly plyn exportovat. To úplně změnilo světovou geopolitickou mapu,” vysvětluje Pavel Řežábek hlavní výhodu USA před evropským trhem.
V Evropě se takový scénář zopakovat nedá, už jen proto, že tu nejsou takové zásoby plynu. “Kromě toho mají v USA rozsáhlá, málo obydlená území, kde ta těžba nikomu nevadí. V Evropě tady tu výhodu neobydlených území vlastně nemáme. Tady jsou lidi všude a ta těžba přece jenom má své otazníky a proto v Evropě břidličný plyn, i tam, kde by to potenciálně bylo možné, netěžíme,” říká hlavní ekonom ČEZ a jako příklad dává třeba naleziště v nizozemském Groeningenu, kde se kvůli těžbě vyskytly otřesy půdy.
Lekce z energetické krize
Klíčová proto bude diverzifikace dodávek a zdrojů obecně, aby evropské ekonomiky nebyly příliš závislé na jednom dodavateli nebo jedné vývozní zemi. To se týká i Česka, kde ČEZ před časem zprovoznil nové LNG terminály nejen na severu Evropy, ale zpřístupnil i africkou cestu. Nouze o zdroje přitom podle Pavla Řežábka nehrozí.
“Když Gazprom v roce 2022 přestal plnit své dlouhodobé smlouvy, tak vlastně celému světu řekl: podívejte si, tady je velký trh, je tady 400 milionů spotřebitelů, my o ni nestojíme, chcete je někdo? No a světe div se, jako celý svět má zájem o 400 milionů soulidních spotřebitelů. Takže spousta zemí začala investovat, nejvýznamnější dodavatele na ten světový trh jsou tři, Katar, Spojené státy a Austrálie a všechny tři země investují velmi mohutně, takže do roku 2030 se těžební kapacita zvýší o 50%, což je hodně.”
Právě diverzifikace zdrojů a vlastně i větší důraz na vlastní evropské zdroje energie je podle Pavla Řežábka hlavním ponaučením z energetické krize. “Dostali jsme pěknou lekci, a to velmi zásadní rozhodnutí v rámci Evropské unie je: pojďme být co nejméně závislí na importech. Nejenom ze zemí, které jsou jiné než my, ale nakonec z jakýchkoliv. Protože jednak je to otázka bezpečnostní, ale nakonec i finanční. I když dovážíme plyn z přátelských zemích, tak ten finanční obnos za to prostě odchází mimo Evropskou unii pryč,” vysvětluje s tím, že nejvýrazněji teď přibývá obnovitelných zdrojů, které mohou energii vyrábět přímo v Evropě, bez nutnosti dodávek z jiných zemí.
“Když se objevily tyto problémy s dodávkami plynu z Ruska, tak se ještě urychlila výstavba obnovitelných zdrojů. Je to balíček Fit for 55 a následně Repower EU. A těch obnovitelných zdrojů v skutku přibývá strašně moc, v Německu už asi 15 nebo 18 měsíců přibývá více než jeden gigawatt měsíčně.”
Čím si vysvětlit klesající podíl uhlí v české energetice, když nás vlastně “zelená transformace” — i kvůli nálepce “solárních baronů” — tak moc neoslovila? Jak se na nástup nových zdrojů připravuje teplárenství, které provozuje náročné systémy dálkového vytápění? A jak by měl vypadat ideální energetický mix? Pusťte si celý rozhovor v našem podcastu tady na webu nebo na Spotify.
CHCETE DOSTÁVAT nové díly, články a přehledy do mailu? Napište se do našeho newsletteru a nic vám neuteče.
Energie bez emisí
Podcast projektu Energie bez emisí přináší rozhovory s výraznými a inspirativními osobnostmi a odborníky ze světa bezemisní energetiky, obnovitelných zdrojů i nových technologií. Pustit si nás můžete i na Spotify.
