Bude nejbližší dekáda tou, kdy se v Česku přestane o malých modulárních reaktorech mluvit a začnou se konečně stavět? Jaké plány má ČEZ jako nejvýznamnější investor do jaderné energetiky v Česku? Kde vzniknou a na jaké výzvy mohou nové typy reaktorů narazit? Povídali jsme si s Petrem Třešňákem, manažerem útvaru strategie rozvoje SMRs ve společnosti ČEZ.
Jak malý vlastně musí být malý modulární reaktor? “Původní definice byla, že to má být reaktor do 300 MW elektrického výkonu. Nicméně v té dnešní době se bavíme o reaktorech, které jsou spíš výkonu středního a vlastně se blížíme k těm výkonům, jaké měly například dukovanské bloky. Ale možná důležitější je to slovo “modulární”, které tam zůstalo zachováno. Právě ta modularita a standardizace je něco, co by do budoucna mělo právě stavbu takových reaktorů zlevnit a urychlit,” vysvětluje Petr Třešňák.
ČEZ má v dlouhodobém horizontu v plánu postavit v těchto modulárních reaktorech postavit až 3 GW instalovaného výkonu, což odpovídá zhruba 6 reaktorům. “První pilotní projekt by měl stát v blízkosti temelínské elektrárny. Už jen z toho důvodu, že ta lokalita je vlastně prověřená jako vyhovující pro jaderné zařízení, a z toho plynou jednodušší povolovací procesy,” popisuje Petr Třešňák s tím, že temelínský pilot by měl vyrábět elektřinu a teplo zrhuba v polovině 30. let. Relativně rychlá by měla být i příprava nového SMR v areálu dnešní elektrárny Tušimice.
“ČEZ samozřejmě analyzuje i další lokality po České republice, především současné lokality hnědouhelných elektráren,” popisuje manažer malých reaktorů, jak se vybírá jejich vhodné umístění. Nároky modulárních reaktorů jsou totiž podobné jako u klasických elektráren, nicméně jejich kompaktnost umožňuje větší flexibilitu například u nároků na podpůrné síťové služby, nebo třeba nižší požadavky na vodu.
Zatímco lokality se teprve diskutují, jedno klíčové strategické rozhodnutí už padlo. “ČEZ si vybral jako svého strategického partnera britskou společnost Rolls-Royce SMR, která se kontinuálně věnuje například zbrojnímu a leteckému průmyslu. Je to jeden z největších výrobců leteckých motorů pro civilní letectví, je to opravdu společnost s vysokou kompetencí a i to hrálo roli při tom výběru,” zdůrazňuje Petr Třešňák.
Dnes má ČEZ podíl ve firmě, která bude hrát zásadní úlohu ve vývoji a dodávkách pro modulární reaktory v Česku. “Právě tento takzvaný flotilový přístup by měl být jedním z těch hlavních benefitů, nebude se pro každou lokalitu nebo každý projekt soutěžit zvlášť,” vysvětluje manažer klíčové výhody spolupráce.
Jakým výzvám mohou naopak modulární reaktory čelit? Kromě technologických a bezpečnostních otázek půjde i o personální zabezpečení stavby a provozu – to je ale do velké míry společné všem jaderným elektrárnám. Specificky u modulárních reaktorů spíš vyvstává otázka, jak moc se podaří urychlit povolovací procesy. “Jedna věc je stavět v těch současných lokalitách, jako je Temelín, což skutečně i v té fázi povolovacích procesů mnoho věcí může urychlit. Druhá věc je stavba například v bývalých lokalitách nebo v ještě současných hnědouhelných elektráren. Tam je sice té práce s povolovacími procesy, průzkumy lokalit a monitoringem mnohem víc, na druhou stranu ty lokality vlastně vyhovují tomu, že jsou už dnes nějak energeticky využité. Mají potřebnou infrastrukturu, ať už do připojení například do přenosové sítě, ať už je to odběr vody nebo například i ten personál, který lze přeškolit například i pro ten budoucí jaderný blok,” popisuje Petr Třešňák, v čem by mohlo hlavní urychlení spočívat a dodává ještě jednu důležitou výhodu: existující napojení na soustavy zásobování teplem v lokalitách stávajících nebo končících uhelných elektráren. Díky tomu bude možné snáz využít i teplo z nových modulárních reaktorů.
Může se stát, že se obyvatelé začnou obávat jaderného zdroje, když jim v současnosti nevadí fungující uhelná elektrárna? Podle Třešňáka se dá vyjít ze zkušeností s provozem současných velkých bloků. “V těch současných jaderných lokalitách mají lidé dobrou zkušenost, zvykli si tam na to. Je to významný zaměstnavatel v tom regionu, obdobně jako u těch uhelných elektráren. V těch stávajících uhelných lokalitách se dá určitě očekávat víc dotazů veřejnosti, protože s tím ještě nemají zkušenosti, ale věřím, že tam nebude nějak významný ten takzvaný NIMBY efekt. Protože i například v Ústeckém kraji jsou lidé zvyklí právě i na tu siluetu chladících věží, které i pro ten malý jaderný zdroj nějak zůstanou. Samozřejmě nemohu předjímat konkrétní vývoj, bude to určitě o diskuzích v rámci samospráv a s občany,” uzavírá Petr Třešňák.
Jak probíhal výběr klíčového strategického partnera? Jaké parametry byly ve hře? Co dělá ČEZ pro to, aby si pro novou jadernou energetiku zajistil dostatek kvalifikovaných lidí? A budou se moct do výstavby modulárních bloků zapojit i české firmy? Pusťte si celý rozhovor v našem podcastu na Spotify.
