Co si myslí česká veřejnost o změně klimatu? V čem se shodneme a v čem naopak panují názorové rozdíly? A z čeho máme největší obavy? Odpovídala nám Jitka Uhrová, socioložka ze ústavu empirických výzkumů STEM, který v loňském roce dokončil unikátní rozsáhlý výzkum právě o postojích ke klimatické změně.
Expertka, která se postoji české veřejnosti zabývá od devadesátých let, v první řadě zdůrazňuje, že vztah k přírodě a vnímání klimatické změny jsou pro českou veřejnost odlišné debaty. “Češi mají přírodu rádi a chtějí životní prostředí chránit. Složitější je postoj k ochraně klimatu. Už tu není skepticismus vůči tomu, jestli klimatická změna probíhá nebo jestli je za tím vliv člověka, vnímáme i urgenci řešit ten problém. Pokud to pak vztáhneme k tomu, co s tím dělat, tam je situace složitější,” shrnuje základní situaci Jitka Uhrová.
PUSŤTE SI CELÝ DÍL na Apple podcastech, Spotify, Podcastech Google nebo Anchoru.
Data potvrzují i fakt, že česká veřejnost vnímá otázku klimatické změny vlažněji než třeba v severských státech, ale také jihoevropských zemích. “Pokud se podíváme na výsledky Eurobarometru, můžeme ten trend pozorvat. Vidíme rozdíly hlavně v tom, co s tím lidé chtějí dělat a jakou míru zodpovědnosti cítí. V Česku cítí osobní odpovědnost asi polovina lidí, například v Dánsku, Švédsku nebo i v Portugalsku je ten podíl mnohem vyšší, kolem 80 %. Z tohoto hlediska jsme vyšli v tom výzkumu Eurobaromentru poslední,” říká expertka. Podle ní se ale vnímání klimatické změny v Česku postupně mění, v posledních letech posílilo vědomí, že tu problém existuje. Naopak pocit, že přírodu je potřeba ochraňovat, má česká veřejnost trvale.
“Je to spíš odtažitost od té osobní zodpovědnosti. Je za tím řada vlivů, včetně toho, jak u nás vypadá politická a mediální diskuse nebo jakou sami politici ukazují osobní odpovědnost, že je tu nějaká urgence a potřeba dělat nějaké kroky. A podílí se na tom i obavy z toho, co nás vlastně čeká,” upozorňuje Jitka Uhrová na dva související faktory, a to je dostatek informací a strach z budoucnosti.
Problém jménem srozumitelnost
“Velmi se promítá to, že lidé mají poměrně málo informací o tom, jak vlastně ten proces klimatické změny probíhá. Týká se to i různého typu dopadů. Část lidí se třeba domnívá, že některé činnosti mají na emise skleníkových plynů mnohem větší dopad, než reálně mají. Tam je velká míra zmatenosti a nízkého přehledu o tématu. Když jsme dělali kvalitativní průzkumy, bylo velké téma třeba třídění odpadu. Povědomí o tom, že by toho bylo potřeba dělat víc, tam někdy chybí,” popisuje první rovinu problému expertka.
Ale znamená to snad, že Portugalci nebo Švédové mají víc informací? Podle Jitky Uhrové je to spíš o jejich srozumitelnosti. “Pořád je tu část lidí, pro které je to téma příliš složité a nevidí za tím ty “jednoduché” příběhy, kterým by bylo možné snadno porozumět. Třeba informace o tom, jak jsou na tom Češi v emisích CO2 v přepočtu na obyvatele ve srovnání s Čínou nebo Indií, tak v ní lidé vůbec netuší. Tam byl velmi nízký podíl lidí, kteří dokázali správně odpovědět.”
(V přepočtu emisí CO2 na obyvatele je Česká republika 18. na světě, Čína až na 28. místě a Indie dokonce až na 114. příčce, pozn. red.)
Skoro polovina lidí řešení klimatické změny podporuje
Rovinu obav z budoucnosti pak napomohl odhalit a pochopit právě zmíněný hloubkový průzkum, který STEM realizoval společně s Institutem 2050. “Potvrdilo se, že Češi jsou si vědomi urgentní situace s klimatickou změnou, se kterou je potřeba něco dělat. Neshodnou se ale na tom, jak tuto krizi řešit a jakými opatřeními dospět k nějakému zlepšení. Sestavili jsme určitou segmentaci postojů, které se od sebe odlišují právě tím, jaký mají vztah k různým nástrojům k řešení klimatické změny,” vysvětluje socioložka, k čemu v průzkumu dospěli.
“Identifikovali jsme celkem šest skupin, míra otevřenosti vůči klimatickým opatřením se mezi nimi velmi liší. Nejpozitivnější jsou takzvaní optimističtí podporovatelé, ti cítí urgenci, vědí, že je potřeba něco dělat, a jsou ochotní se i sami zapojit, třeba i přijmout omezující opatření. V této skupině jsou častěji lidé lépe finančně zajištění, mají vyšší vzdělání, jsou mladší. Ta skupina je ale širší. Těchto lidí je asi 22%,” popisuje první jasně rozeznatelnou skupinu v české veřejnosti.
Další a vůbec nejširší názorová skupina je opatrnější, hlavně vůči krokům, které by zasáhly do života nebo peněženky jim osobně. “Máme tu skupinu opatrných příznivců, kteří cítí potřebu a jsou ochotní něco dělat, ale už nejsou tak ochotní podporovat opatření, která zasahují je osobně. Třeba typicky ochota platit za klimatická opatření nebo se nechat nějak omezit je u nich nižší. Je to víc záležitost peněženky než komfortu. Takových lidí je asi 26 %,” říká Jitka Uhrová.
Váhající a zarytí odpůrci
Další skupinu představují “nejistí”, jejichž názor na řešení klimatické změny není až tak vyhraněný, zejména proto, že je celkově až tak moc nezajímá veřejné dění nebo politika. Vedle nich je skupina “zdrženlivých”, pro kterou platí, že cítí především obavy. “Zdrženliví jsou častěji lidé z menších měst a venkova, častěji také ženy a starší lidé. Přírodu vnímají a neradi by o ni přišli, ale bojí se, co to bude pro ně znamenat,” popisuje socioložka. Obě skupiny “nejistých” a “zdrženlivých” zahrnují asi 13 % veřejnosti (každá).
Jen asi pětina lidí v Česku pak má jasný negativní postoj. “Programoví odpůrci čítají téměř 20 %, ti jsou ke klimatickým opatřením velmi obezřetní a jsou poměrně negativně naladění k Evropské unii, takže opatření z této strany vnímají trochu apriori negativně. Někteří z nich si myslí, že to je nějaký nesmysl, který nám někdo nutí zvenčí, a že tu máme závažnější problémy, třeba ekonomické nebo sociální,” vystihuje náladu v této části společnosti Jitka Uhrová.
Posledních jen asi 7 % veřejnosti pak představují lidé, kteří mají prakticky nulový zájem o veřejné dění obecně, v životě řeší něco jiného a mají pocit, že se jich to celé netýká.
Obavy se nejvíc týkají sociální oblasti a průmyslu
Mezi jednotlivými názorovými skupinami nevede žádné jednoduché dělení třeba podle příjmu, nebo podle toho, jestli bydlí na venkově či ve městě. Je možné ale vysledovat generační rozdíl. “Mezi mladými je přítomnější názor, že je to problém, který je potřeba řešit. V kvalitativních diskusích jsme zaznamenali názor typu “já tu budu žít, moje děti tu budou žít a je potřeba, aby to pochopili i naši rodiče a prarodiče”. Nemusí se to projevovat jen radikálními formami, připomněla bych třeba z poslední doby vysokoškolskou stávku za klima,” potvrzuje socioložka.
Naopak je z průzkumu zřejmé, že významnou roli v celkovém postoji ke klimatické změně hrají právě zmíněné obavy. Průzkum napomohl pochopit, z čeho mají různé části české veřejnosti největší strach. “Obavy se nejvíc týkají sociální oblasti, nejvíc se obávají, že dojde ke zchudnutí obyvatel a snížení jejich životní úrovně. Druhý směr obav, který je s tímto provázaný, je, že to bude mít zásadní dopady na českou ekonomiku a průmysl, a tudíž pak třeba i na míru nezaměstnanosti,” vysvětluje expertka s tím, že je hlavně na politicích, aby s těmito obavami uměli pracovat. “V komunikaci bude důležité neříkat jen tu pozitivní část, česká veřejnost je poměrně háklivá na lakování věcí na růžovo.”
Naopak co se týče příležitostí, průzkum potvrdil vysokou míru podpory obnovitelných zdrojů. “Asi 80 % populace podporuje energii ze slunce, větru a vody a myslí si, že by do toho měl investovat i stát. Velkou podporu má i myšlenka, že by stát měl podporovat v tomhle ohledu třeba města nebo domácnosti, to se týká i programových odpůrců.”
Průzkum STEM a Institutu 2050 se zaměřil na širokou škálu témat a zapojil rozsáhlý reprezentativní vzorek cca 2000 lidí. Data výzkumníci sbírali v květnu, tedy už po vypuknutí invaze na Ukrajinu, ale zase už v době, kdy se úvodní emoce trochu zmírnily. Celý rozhovor se socioložkou Jitkou Uhrovou, kde rozebírá výsledky průzkumu i dlouhodobé trendy v postoji české veřejnosti k ochraně přírody a změně klimatu, najdete v nové epizodě našeho podcastu.
CHCETE DOSTÁVAT nové díly, články a přehledy do mailu? Napište se do našeho newsletteru a nic vám neuteče.
Energie bez emisí
Podcast projektu Energie bez emisí přináší rozhovory s výraznými a inspirativními osobnostmi a odborníky ze světa bezemisní energetiky, obnovitelných zdrojů i nových technologií. Pustit si nás můžete na Apple podcastech, Spotify, YouTube, Podcastech Google a Anchoru.
