Emisní povolenky. Pro část lidí symbol Green Dealu, pro většinu průmyslových a energetických firem je to ale běžná součást podnikání už téměř 20 let. Systém emisního obchodování funguje od roku 2003 a zdaleka už ho nemáme jen v Evropské unii. O tom, jak vlastně obchod s emisemi funguje, jak souvisí s cenami energií a kdy skončí, jsme si povídali s Janem Tůmou, ekonomem a vedoucím oddělení obchodování s emisemi na Odboru energetiky a ochrany klimatu v rámci Ministerstva životního prostředí.
Systém obchodování s emisními povolenkami nepřišel s Green Dealem, ve skutečnosti existuje od roku 2003 a byl tedy na světě dříve, než vůbec Česká republika vstoupila do Evropské unie. Jedním z důvodů, proč v uplynulých dvaceti letech nebylo o emisních povolenkách slyšet, může být i fakt, že se vztahuje jen na omezený okruh podnikání.
PUSŤTE SI CELÝ DÍL na Apple podcastech, Spotify, Podcastech Google nebo Anchoru.
Dnešní obchod s emisemi se totiž týká jen některých typů zařízení, které vymezuje zákon. Spadají sem například elektrárny, teplárny, chemičky, ocelárny, zkrátka emisně náročné provozy, v podstatě energetika a těžký průmysl. “Tyto podniky musí každý rok sledovat a vykazovat svoje emise a za ně musí každý rok vyřadit povolenky. Za každou tunu CO2, respektive ekvivalentní množství jiných skleníkových plynů, musí vyřadit jednu povolenku,” vysvětluje mechanismus fungování Jan Tůma.
Povolenek je zároveň na trhu jen omezené množství, jejich strop se stanoví celoevropsky vždy na určité období. To je nástroj, který motivuje průmyslové firmy ke snižování emisí. “Množství povolenek bude postupně klesat až na nulu. Ty podniky si mezi sebou musí říct, kdo má nejlevnější možnost ty emise snížit, a udělat takové investice, aby se emise snížily a nemusel už povolenky vyřazovat,” popisuje jednoduchý princip vystudovaný ekonom se specializací na právo cenných papírů.
Obchod s emisemi je efektivnější než daň nebo zákazy
Jde o aplikaci základního tržního pravidla. Firmy mezi sebou mohou s povolenkami obchodovat, a to vede k tomu, že si každý provozovatel může spočítat a vybrat, jestli se mu ještě vyplatí povolenky nakupovat, nebo naopak investovat do dekarbonizace a povolenek se úplně zbavit. V první fázi tak dekarbonizují provozy, pro které je taková investice levná. S rostoucí cenou povolenky ale postupně k investicím do snížení emisí sahají i provozy, u kterých je to nákladnější. “Perspektiva je jasná, je tu strop a jednou to množství klesne na úplnou nulu, nebudou povolenky, bude dekarbonizováno,” připomíná Jan Tůma.
S tím do té doby pomůžou i prostředky, které díky obchodování s emisními povolenkami získávají veřejné rozpočty. Právě kladná finanční výslednice je jedním z důvodů, proč se snižování emisí řeší skrze systém povolenek a ne třeba administrativním zákazem nebo daní. “Emisní obchodování je nákladově nejefektivnější varianta. Šlo by stanovit daň nebo administrativní zákaz spalování uhlí, ale na to jsou studie, že to ekonomicky není tak výhodné. Díky obchodování máme prostředky, které můžeme použít na investice a další snižování emisí,” vysvětluje ekonom.
O investicích rozhoduje česká vláda
O tom, jaké investice a opatření podpoří, si rozhodují samy státy. “V evropské směrnici je jen názorný výčet opatření, na které bychom měli cílit, ale členské státy jsou v tomto svobodné. V Česku ty prostředky na dekarbonizaci nevyužíváme příliš a je to docela škoda, protože těch prostředků je docela dost a mohli bychom s nimi udělat řadu opatření, abychom snížili naši uhlíkovou stopu a závislost na fosilních palivech,” říká Jan Tůma a popisuje, jaká pravidla pro využití peněz z prodeje emisních povolenek upravují české zákony.
“Ze zákona se 4 miliardy použijí na opatření v gesci Ministerstva životního prostředí, my je používáme na Novou zelenou úsporám, která je docela oblíbená a známá. Další 4 miliardy má v gesci Ministerstvo průmyslu a obchodu a používá je na sanaci solárního boomu z let cca 2010. Z té doby bohužel musíme platit strašnou pálku a na to právě MPO používá ty 4 miliardy z povolenek. Zbytek jde do státního rozpočtu bez účelového využití, je to příjem státu,” vysvětluje a doplňuje, že v realitě se bohužel někdy objem vynaložených prostředků třeba na Novou zelenou úsporám snižuje. Peníze tak zůstávají státu a mohou jít třeba na důchody nebo stavbu dálnic. “Je to pak politické rozhodnutí,” připouští ekonom z Ministerstva životního prostředí.
Nově spadnou pod systém i teplárny nebo zahraniční dovoz
Na dekarbonizaci by ale I v Česku mělo do budoucna směřovat víc peněz, i proto, že s tím počítá právě projednávaný legislativní balíček Fit for 55. Jeho součástí je i reforma obchodování s emisními povolenkami. “Teď se vyjednává o revizi v rámci balíčku Fit for 55, který je součástí Green Dealu. Emisní obchodování se bude rozšiřovat o nové sektory. Teď je v něm jen energetika a průmysl, na stole je návrh, aby se rozšířil i na vytápění budov, silniční a námořní dopravu a také na importy, na dovoz emisně náročných produktů, které se vyrábějí mimo Evropu. Komise chce narovnat stav, kdy tamní výrobci neplatí na svých domácích trzích povolenky, nově by je tedy měli platit u nás,” popisuje hlavní změny Jan Tůma.
Zároveň se má snížit celkový objem povolenek a také počet povolenek přidělovaných zdarma provozovatelům některých zařízení. “Část má totiž stále povolenky zdarma, což se dělalo proto, aby je právě nepřečísili výrobci ze třetích zemí. Výnosy z těch nových povolenek půjdou na financování účelových fondů, jako je třeba Modernizační fond, ze kterého se pak financují opatření na snížení emisní náročnosti ekonomiky. Česká republika teď bude mít přístup k velmi rozsáhlým prostředkům, a bude je i potřebovat,” říká ekonom a vedoucí oddělení obchodování s emisemi.
Připomíná také, že právě tyto změny jsou klíčové i pro snížení závislosti evropských ekonomik na dovozu ruských fosilních paliv. “Pokud se ty legislativní návrhy implementují, pomůže to tomu, že dokážeme nahradit fosilní paliva dovážená z Ruska alternativami. Vedle Fit for 55 existuje ještě REPowerEU, to je druhý legislativní balíček, který přímo reaguje na ruskou invazi. Jeho implementace by přispěla k tomu, že Evropa dokáže nahradit veškerá fosilní paliva dovážená z Ruska. Je tam velký důraz na vodíkovou ekonomiku nebo energetické úspory. Je to součást řešení,” potvrzuje Jan Tůma.
Manipulace hlídá ČNB, cena ale roste kvůli vysoké spotřebě
Jak odolný je takový systém proti podvádění a různým snahám o umělé zvyšování ceny? “Musíte oddělit spekulace a manipulace. Spekulace je vlastnost trhu. Když si vybírám hospodu podle toho, kolik tam stojí pivo, tak je to z mojí strany spekulace. Stejně tak když teplárna řeší, jestli si koupí povolenku dnes, nebo až za měsíc, protože možná bude levnější, tak je to spekulace. A to je vlastnost tržních mechanismů a není na tom nic špatného,” vysvětluje ekonom z Ministerstva životního prostředí.
“Manipulace s trhem je oproti tomu protiprávní jednání, které má za následek, že se nějaká komodita jeví jako levnější nebo dražší, než ve skutečnosti je. Tím se trh naruší a nefunguje tak, jak má. Proti manipulaci s trhem máme mnoho legislativy na české, tak na evropské úrovni. Máme dohledové orgány nad trhy, u nás je to ČNB. Tyhle orgány mají nástroje, jak manipulace odhalit, potrestat a zajistit, aby se už nedělaly,” konstatuje Jan Tůma. V praxi ale podle něj zásahy ČNB nejsou tak časté, jak by se možná někomu mohlo zdát. Rostoucí cena povolenky totiž není výsledek spekulací ani manipulací, ale konstantně vysoké spotřeby fosilních paliv.
“To, že stoupla cena povolenky, je výsledek tržních sil. Spotřebováváme hodně elektřiny, ta je emisně náročná, takže je vysoká poptávka po emisních povolenkách. Vysoká poptávka rovná se vysoká cena,” potvrzuje Jan Tůma.
Na cenu elektřiny má povolenka vliv jen asi z 10 %
A vyvrací rovnou i druhý mýtus, tedy, že cena povolenky je příčinou zdražení cen elektřiny nebo dokonce příčinou inflace. “Cena povolenky se do ceny elektřiny promítá, stejně jako u ostatních produktů. Ale pokud máte na mysli ten narativ, že za všechno zdražování a inflaci může emisní povolenka, tak to tak určitě není.
Cena povolenky je asi nějakých 10-20 % ceny elektřiny. Za razantním zvýšením ceny elektřiny je jednoznačně zvýšení ceny plynu. Zanesli jsme do jednoho grafu, jak rostla cena povolenky, to bylo rovnoměrné. A pak, jak skákala cena plynu. A je jasné, že cena elektřiny kopírovala vývoj ceny plynu, ne tu rovnou čáru emisních povolenek,” vysvětluje šéf oddělení emisního obchodování na MŽP.
Jaké změny přinese evropská legislativa Fit for 55? Jak ministerstvo hlídá, že provozovatelé emisně náročné výroby opravdu zaplatili za všechny emise? A jakou budoucnost má obchodování s emisními povolenkami ve světle rostoucích cen energií nebo ruské invaze na Ukrajině? Pusťte si celý rozhovor s Janem Tůmou v nové epizodě našeho podcastu.