Přírodní pohromy měly v roce 2024 na svědomí škody o hodnotě zhruba 30 miliard EUR. Z toho ale jen zhruba třetina byla pojištěná. Evropské pojišťovny proto teď řeší, jak se postavit ke škodám, které budou s postupující změnou klimatu stále častější.
Podpojištění, tedy stav, kdy pojištěná rizika nedosahují reálných škod, není v evropském kontextu nic nového. S tím, jak přibývá ničivých povodní, požárů, ale třeba i zemědělských škod v návaznosti na výkyvy počasí, mezera mezi pojištěnými riziky a skutečnými škodami ovšem dál narůstá.
To ve svém důsledku vede k dalšímu zdražení pojistek, a tím pádem i k tomu, že se pro část podnikatelů stávají nedostupné a nevýhodné. Podpojištění se tak paradoxně ještě dál prohlubuje, zatímco v některých oblastech, kde hrozí větší výskyt extrémního počasí, naopak může vést ke ztrátě hodnoty majetku.
Rostou škody, ale i systémové rizko
Problému si všímá i Evropská centrální banka ve své nedávné zprávě o finanční stabilitě eurozóny. Soustředí se mimo jiné na to, že extrémní projevy počasí znamenají často i dodatečnou zátěž pro veřejné rozpočty – například se dá počítat s tím, že stát bude muset pomáhat v oblastech zasažených povodněmi nebo kompenzovat zemědělcům nečekané ztráty.
S tím by pomohla větší úroveň individuálního pojištění. Pojišťovny ale upozorňují, že soustředit se čistě jen na škody způsobené extrémními projevy počasí je už v současnosti krátkozraké. Musí se totiž stále častěji vypořádávat i s pojistnými riziky souvisejícími s přechodem na zelenou ekonomiku a odklonem od fosilních paliv. Podle některých představitelů pojistného sektoru nenesou stávající podniky s velkým podílem fosilní spotřeby dostatečná pojistná rizika.
“Zpráva Evropské centrální banky představuje jasné varování. Klimatická rizika nejsou na ústupu, ale naopak na vzestupu. Pojišťovny musí být na jednu stranu odolné vůči projevům klimatické změny, a na druhou stranu se musejí stát součástí řešení ve smyslu zajištění dostatečné pojistné ochrany,” říká Julia Symon, výzkumnice a analytička organizace Finance Watch.
Upozorňuje přitom, že místo řešení je na evropském stole teď spíš oddalování problému. Evropská komise totiž plánuje rozvolnit pravidla pro klimatické hodnocení finančních produktů, což povede i k tomu, že se omezí množství a relevance dostupných dat, ze kterých je možné klimatická rizika počítat. Jiné organizace ale upozorňují, že část nástrojů má v ruce i samotná Evropská centrální banka. Brzo by tak mohla být na místě například debata o “zelené” úrokové sazbě.
