Co může za rekordní růst cen elektřiny? Má pravdu ten, co říká, že za tím jsou emisní povolenky? Plyn? Německá burza? Projděte si s námi jednotlivé fáze cenotvorného procesu a udělejte si jednou pro vždy jasno, jak to s těmi cenami je.
Výroba elektřiny a obchodování s touto energií má svá specifika, která jsou daná zejména tím, že historicky nebylo úplně snadné elektřinu skladovat. Dnešní model výroby a obchodu s elektrickou energií stojí na jednoduchém principu: v síti musí být v každou chvíli plus mínus tolik energie, kolik se ve stejný okamžik zvládne spotřebovat. A od tohoto modelu se odvíjí i způsob, jakým se stanoví cena elektřiny.
Trh, na kterém neplatí, že více je automaticky lépe
Začneme několika důležitými poznámkami. Za prvé, elektrická energie není voda nebo plyn, při jejím přenosu se přenáší pouze napětí, nikoliv masa nějaké hmoty. Za druhé, z toho vyplývá, že elektřinu do vaší zásuvky nevyrobila “jedna konkrétní elektrárna”, pokud si ji nevyrábíte sami ve fotovoltaice bez připojení k síti. Za třetí, výroba elektřiny je standardní podnikání, elektrárny mají náklady na vstupní suroviny, údržbu a modernizaci, zaměstnávají lidi, platí složenky a daně. Z toho zase vyplývá, že není možné jen tak říct, kolik má výsledná elektřina pro spotřebitele stát. Výsledná cena musí reflektovat náklady všech subjektů, které se na zajištění dodávek energie podílejí a bez nichž by zkrátka systém přestal mít schopnost dodat elektřinu tam, kde je potřeba.
Když chceme pochopit, jak vzniká cena elektřiny, musíme začít od spotřeby. Výroba elektřiny se totiž řídí tím, kolik se jí má v daný okamžik využít. Podle toho elektrárny plánují výrobu a korigují ji samozřejmě podle reálného vývoje situace. Tohle má v Česku na starosti ČEPS, správce přenosové soustavy, tedy vysokonapěťových sítí, skrze které se elektrický proud přenáší. ČEPS sleduje, jaké je napětí v síti, a pokud je příliš nízké, dává pokyn k zapojení dalších zdrojů. To jsou dnes často plynové elektrárny, které mají rychlý náběh, ale mohou to být do budoucna také baterie nebo takzvaná agregovaná flexibilita.
Burza zařizuje to, co za socialismu dělal stát
Takže máme přenosovou soustavu, připojené výrobce a záložní výrobce či úložiště energie. Kdo ale rozhoduje o tom, jaká elektrárna bude v danou chvíli vyrábět a jaká už ne? Historicky to bylo jednoduché, od 50. do 90. let celá elektrárenská soustava včetně přenosových sítí patřila pod České energetické závody a ty byly samozřejmě centrálně řízené, jako za minulého režimu celá ekonomika. Od konce 90. let se ale výroba, obchod a distribuce elektřiny řídí tržně. A právě k rozhodování o tom, kdo se bude na pokrytí spotřeby v daný okamžik podílet, slouží energetická burza.
Ta funguje zjednodušeně řečeno jako tržiště. Nakupují na ní například distributoři elektřiny, tedy firmy, které potom zajišťují přímo dodávky elektřiny do firem a domácností. Distributor tak má představu, jaký objem pro své zákazníky v jaký čas potřebuje, a podle toho hledá výrobce, nebo vícero výrobců, kteří v daný čas příslušný objem energie vyrobí. Znovu je dobré si připomenout, že se bavíme jen o napětí v síti, ne o tom, že by daná elektrárna “vozila” nebo “posílala” energii na konkrétní adresy. Distributor si zkrátka na burze zajistí, že spotřebu jeho zákazníků někdo ve správný čas pokryje. A v tento okamžik vzniká to, čemu říkáme burzovní cena elektřiny. Ta vyjadřuje, za kolik jsou distributoři ochotní energii v daný okamžik nakoupit.
Výrobní cena a burzovní cena
Do burzovní ceny se promítá víc faktorů. Prvním je určitě nabídka a poptávka, když roste spotřeba elektřiny, bude růst i její cena. Pak je tu faktor výrobních nákladů, protože elektrárny nemohou v tržním prostředí prodávat elektřinu dlouhodobě levněji, než kolik je stála vstupní investice navýšená o provozní náklady (sem počítejme právě i náklady na emisní povolenky) a náklady na údržbu a modernizaci zařízení. Optimálně chtějí i nějak vydělávat, třeba proto, aby mohli investovat do dalších výrobních kapacit. Výrobní náklady elektráren se liší podle toho, jaký zdroj energie používají. Třeba výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů má náklady pouze investiční a udržovací, samotný proces výroby elektřiny ze slunce nebo větru nic nestojí. Naopak uhlí nebo plyn je nutné kupovat a dovážet. Do cen elektřiny se tak promítá i cena těchto vstupních surovin.
Proto je dnešní cena elektřiny výrazně provázaná s cenou plynu. Jak jsme si řekli výše, na burze se rozhoduje o tom, která elektrárna bude vyrábět a která ne. Představte si to takhle: výrobci pošlou své cenové nabídky a množství energie, kterou jsou schopní vyrobit. Na burze se seřadí podle výhodnosti a seznam je tak dlouhý, aby pokryl očekávanou spotřebu. A rozhodující je cena nejdražšího zdroje, který je na pokrytí spotřeby nutné zapojit. Tato cena je pak stejná pro všechny. Z toho vyplývá, že pokud je potřeba zapojit plynové elektrárny a zároveň výrazně zdražil plyn, bude se zvedat i cena elektřiny. Přesně to teď od podzimu sledujeme.
Daní za obcházení burzy je nižší výroba
Naši výrobci totiž prodávají elektřinu na stejné burze jako ti němečtí, a zatímco u nás se z plynu vyrábí asi jen 9 % elektřiny, v Německu je to až 16 %. Podstatný je taky fakt, že plynové zdroje pro svou rychlou “nastartovatelnost” a relativně nižší emisní zátěž zatím slouží jako zálohy za výkyvy obnovitelných zdrojů, přechodně tak jejich zapojená kapacita může být ještě vyšší. To má do budoucna řešení v podobě moderních forem záloh, jako jsou už zmíněné baterie nebo mobilizace volné energie skrze chytré sítě, takto by se ale musela přenosová soustava a vyrovnávací systém nejprve upravit, a to nějakou dobu potrvá.
Tržní energetika se bez burzy obejde jen velmi těžko. Pokud bychom chtěli odejít ze stávajícího modelu, kdy obchodujeme na burze v Lipsku, museli bychom si vytvořit burzu vlastní, z povahy věci menší a chudší. Existují i případy, kdy si firmy sjednávají dodávky elektřiny formou dlouhodobého kontraktu, jeho cena se ale většinou opět řídí tím, za kolik se energie obchoduje na burze. A především je burza nástroj, jak předcházet výpadkům v síti kvůli nedostatečné spotřebě. Mechanismus “soutěžení o cenu” totiž motivuje výrobce k tomu, aby měli dostatečnou výrobní kapacitu. To je i případ České republiky, jejíž výrobní kapacita přesahuje 21 GW, ale reálná spotřeba se pohybuje mezi 4,5-11 GW.
Cena, kterou platí domácnosti a firmy
Nicméně, když si distributor na burze zajistí dodávky elektřiny, stále ještě nejsme u ceny, kterou následně platí odběratelé, tedy domácnosti a firmy. Spotřebitelské ceny u nás podléhají regulaci, kterou má na starosti Energetický regulační úřad. Burzovní cena, tedy silová cena elektřiny, tvoří jen asi 50 % ceny, kterou spotřebitel platí. Zbytek je tvořen například příspěvkem na provoz přenosové soustavy (tedy těch vysokonapěťových sítí), na činnost takzvaného Operátora trhu, který umožňuje krátkodobý obchod s energií (ten souvisí mimo jiné s výše zmíněným vyrovnáváním výkyvů), další část se skládá z poplatku za odběrné místo, z daní nebo příspěvku na rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Dál mohou distributoři zohledňovat vysoký a nízký tarif.
A aby to bylo ještě o něco složitější, je potřeba vzít do úvahy fakt, že nějakou část elektřiny, kterou distributoři dodávají na odběrná místa dnes, nakoupili třeba před třemi lety za tehdejší ceny. Většinou ale nemají zajištěno 100 % odběrů, protože plánování s takovou mírou přesnosti není dost dobře možné a navíc se historicky vyplácelo část energie kupovat právě na krátkodobém trhu, kde byly ceny obvykle levnější. To se teď ale změnilo, a tak vlastně platí, že každý distributor energie do svých zajištěných objemů elektřiny vložil jiné náklady, podle toho, kolik a kdy si jí dopředu objednal.
V neposlední řadě pak záleží na tom, jaký přesně máte se svým distributorem sjednaný tarif. Často se stává, že domácnosti například uzavřou smlouvu na elektřinu s fixovanou cenou za dva roky a po uplynutí takhle sjednané doby zkrátka už podmínky nebo změnu dodavatele neřeší. V takových případech se na jejich fakturách mohou projevit jakékoliv výkyvy silové ceny energie poměrně rychle. Sousední domácnost ve stejném domě, s podobnou bytovou dispozicí i spotřebou elektřiny, tak může platit za energii klidně i násobně méně jen díky tomu, že si u stejného dodavatele vybrala produkt s lepšími podmínkami.
V článku byly použity údaje z přehledu na stránkách webu Fakta o klimatu.
