Boom solárních technologií v minulých letech, ale i rostoucí podíl elektromobilů na českých silnicích přináší potřebu vyřešit praktický problém: co s vysloužilými bateriemi? Státy okolo Česka sází na jejich recyklaci, v tuzemském prostředí ale zatím jasno není.
Společnost ECOBAT ročně vybere přes 250 tun lithiových baterií v rámci systému zpětného odběru. Hlavními zdroji jsou průmyslové instalace, elektromobily, ale i běžné baterie používané v domácnostech. Disciplína českých spotřebitelů přitom v čase roste, za posledních deset let se zvýšila “návratnost” vysloužilých baterií o 20 %. V současnosti se jich tak k dalšímu využití vrací zhruba polovina.
Problém ale přichází v dalším kroku. Česko zatím na svém území nemá velkokapacitní recyklační závod, který by dokázal vybrané baterie rozebrat a roztřídit na znovupoužitelné prvky. Nemusí jít přitom jen o samotné lithium, v bateriích jsou zastoupeny třeba i kobalt, nikl nebo kadmium, tedy prvky, které jinak do Evropy přicházejí většinově z dovozu. Větší využití bateriového recyklátu by tedy umožnilo také snížení dovozní závislosti v těchto surovinách.
Největší recyklační linka stojí v Polsku. Pomůže Cínovec?
To je jednou z ekonomických motivací recyklačních továren v zahraničí, kde se dnes zpracovávají i sebrané české baterie. Například v Polsku, nedaleko za českými hranicemi, vznikla největší velkokapacitní recyklační linka ve střední Evropě, která ročně umí zpracovat až 12 000 tun lithium-iontových baterií. Jde o projekt se silnými investory v zádech, sází právě na to, že po evropských recyklovaných surovinách do budoucna výrazně poroste poptávka.
V Česku podobným projektům brání kromě jiného i zastaralá legislativa. Nové evropské předpisy sice s větší recyklací baterií počítají, zatím se ale nestihly odrazit v tuzemských zákonech. Potřebná novela zákona už řadu měsíců čeká v parlamentu na projednání. Pro investory tak v Česku přetrvává spíš nejistota, a tudíž své finanční prostředky realizují v jiných státech. V důsledku toho ale tuzemská průmyslová výroba přichází o cenný výrobní materiál.
Oborové asociace AKU-BAT, ECOBAT a Recyklační klastr proto vyzývají státní instituce k větší iniciativě. Podle nich jsou potřeba nejen změny zákonů, ale i větší podpora odborného vzdělání a mezioborové spolupráce nebo funkční modely financování. Inspiraci je možné hledat třeba už ve zmíněném sousedním Polsku, kde se pro podporu recyklačních kapacit využily i evropské fondy. V Česku by podobné řešení mohlo být součástí závodů na zpracování lithia, které mají vyrůst poblíž Cínovce v Krušných horách.
