Energetika se nachází na počátku nové průmyslové éry, kterou definují nové technologie pro výrobu energie z bezemisních zdrojů. Ty vytváří nové trhy, přináší inovace a nová pracovní místa, ale nesou s sebou i nová rizika, všímá si nejnovější report Mezinárodní energetické agentury.
Do roku 2030 naroste trh s bezemisními technologiemi do hodnoty 650 miliard USD, tedy asi na trojnásobek oproti dnešku. Počet pracovních míst v nové energetice se ve stejné době víc než zdvojnásobí z dnešních 6 milionů na 14 milionů zaměstnanců.
Rychlé tempo rozvoje ale znamená především nutnost zorganizovat nové dodavatelsko-odběratelské řetězce a zejména zajistit dostatek kritických materiálů. 70 % výrobní kapacity pro řešení založená na solárních panelech, větrných elektrárnách, bateriích nebo elektromobilech dnes dodávají tři dominantní výrobci, přičemž klíčovým hráčem je Čína.
Významná naleziště vzácných surovin se navíc nacházejí v malém počtu států, například v Kongu se těží 70 % světové spotřeby kobaltu, 90 % lithia pochází ze tří států na světě – z Austrálie, Chile a Číny. Právě “úzká hrdla” v přístupu ke vzácným surovinám v minulosti často vedly k nárůstu ceny moderních technologií. Rostoucí ceny kobaltu, lithia a niklu například stojí za navýšením výrobních nákladů na baterie do elektroaut v roce 2022.
Změna je patrná už několik let, v praxi zrychluje
Report připomíná, že nástup moderních bezemisních technologií v energetice je možné pozorovat už nejméně dva roky, v posledních měsících ale akcelerovalo jejich praktické zapojování. A roste také objem připravovaných projektů. “Pokud by se realizovalo vše, co je nyní ohlášeno nebo v přípravě, budeme mít investičně pokryty asi dvě třetiny toho, co potřebujeme k dosažení uhlíkově vyrovnané bilance,” shrnul nárůst chystaných projektů Fatih Birol, výkonný ředitel Mezinárodní energetické agentury.
Varoval ale právě před tím, aby nově nastavované obchodní vztahy vedly k novým formám závislosti na jednom dodavateli. Podle něj je nutná diverzifikace a podpora mezinárodní spolupráce mezi státy. “Žádný stát není energetický ostrov a spolupráce nám bude snižovat náklady,” uvedl Fatih Birol a zdůraznil, že je nutné i v mezinárodním obchodu prosazovat férovou soutěž.
Zpráva také ukazuje, jak se u největších ekonomik světa postupně promítají nové klimatické, energetické a průmyslové strategie do jejich širších politik. Jako příklad zmiňuje americký zákon o snižování inflace nebo evropské plány Fit for 55 a REpowerEU. Podobný komplexní program má ale i Japonsko (program zelené transformace) nebo Indie (plán podpory podle výkonu), Čína za stejným účelem využívá svůj pětiletý hospodářský plán.
Zákony a celkový přístup států k novým technologiím ovlivňují i postup samotných investorů a inovačních firem. Do karet jim hraje relativně krátký čas, který potřebují na realizaci staveb nových čistých zdrojů – v průměru totiž netrvá jejich výstavba déle než tři roky. To ale také znamená, že se rozhodují, ve kterých státech se jim investice nejvíc vyplatí. Proto je část investic stále v kategorii “plánovaných”, realizuje se zatím například jen 10 % investic do elektrolyzérů. Právě postup vlád může ovlivnit rychlost, s jakou se připravené projekty uvedou do praxe.
