Severské státy postaví na dně Severního moře novou přenosovou síť, připojí tak větrné ostrovy na pevno do sítě. Podle společného dánského, nizozemského, německého a belgického plánu by sítě měly vést elektřinu i z instalací, které se v moři teprve plánují. Firmy volají po společném evropském právním rámci, který by podobné stavby zjednodušil.
S narůstajícím výkonem obnovitelných zdrojů jdou ruku v ruce investice do pevné přenosové soustavy. Propojení větrných ostrovů s pevninou se má odehrát skrze několik přívodů, jednotlivé zdroje navíc zkoncentrují svou produkci do několika “hubů”, ze kterých teprve elektřina bude proudit dál.
Navržená architektura má zvýšit bezpečnost dodávek a předcházet možným výpadkům. Řeší také riziko přetížení sítě, díky struktuře “hubů” bude možné celou mořskou produkci dočasně odstavit, pokud by na kontinentu bylo elektřiny v danou chvíli moc. O konkrétních uzlových bodech aktuálně diskutuje dánská firma Energinet s představiteli Německa a Belgie. Vody v Severním moři jsou totiž mezi státy sdílené a vybudování jednotné přenosové sítě vyžaduje, aby se na její podobě dohodly všechny státy, kterých se to týká.
Firmy volají po jednotných evropských podmínkách
To se vztahuje i na zapojení Norska, které má naopak v plánu v blízké době instalovat nové větrné zdroje. Existuje společný německý, nizozemský, belgický a dánský projekt, jehož cílem je zajistit v Severním moři novou kapacitu až 15 GW energie do roku 2050. Zájem o spolupráci jeví i Velká Británie, což celou věc ještě komplikuje tím, že nejde o členský stát Evropské unie.
Komplikace ale spočívají hlavně v dohodě na tom, jak se budou firmy a případně vlády podílet na financování a zisku z nové výroby. Velcí investoři jako dánský Orsted, kteří mají se stavbou a provozem větrných ostrovů rozsáhlé zkušenosti, proto volají po společné evropské regulaci, která by pro podobné projekty nastavila jasná pravidla. Technicky totiž tato stavba podle odborníků není žádná “raketová věda”, chybí právě jen jasný právní rámec.