Nové bezemisní technologie v energetice a dopravě se neobejdou bez koncepční změny přístupu ke zdrojům surovin a nakládání s nimi. Evropa by měla diverzifikovat dodávky takzvaných “kritických surovin”, aby nebyla závislá výhradně na jednom dodavateli. Daleko větší podíl kovů jako kobalt nebo lithium by se také měl vracet zpět do evropské ekonomiky skrze recyklaci.
V neposlední řadě může pomoct moderní chemie a vývoj nových materiálů, píší ve společném komentáři šéf Mezinárodní energetické agentury Faith Birol a Pascal Canfin, předseda výboru pro životního prostředí v Evropském parlamentu.
Změna přístupu ke kritickým surovinám by se měla odrazit i v návrhu společných evropských pravidel, které představí Evropská komise během března. Očekává se, že se dotknou v první řadě otázky, odkud se na evropský trh dovážejí hlavně takzvané vzácné kovy.
“Například Čína zajišťuje na 80 % globální produkce grafitu, který se používá do baterií, a má také významné tržní postavení ve zpracování řady dalších minerálů a kovů, má pod kontrolou dvě třetiny zpracovatelských kapacit vzácných kovů, jejichž využití je v dnešní době velmi široké a týká se například i elektromobilů,” píší autoři ve svém komentáři.
Recyklace může snížit závislost na výlučných dodavatelích
Pravdou je, že v případě vzácných kovů a jiných surovin často platí, že jejich strategické zásoby jsou globálně soustředěné do několika málo států. Nejde jen o Čínu, která navíc spíš kontroluje zpracovatelské řetězce – samotné zdroje suroviny jsou spíš v afrických státech jako Kongo. Vysoká koncentrace je ale jedna z příčin jejich volatilní ceny. Jakýkoliv výkyv v globální politické nebo bezpečnostní situaci se má tendenci podepsat na tom, že právě ceny vzácných materiálů poskočí výrazně nahoru, aby po čase zase klesaly. Taková nestabilita je ale nepraktická z hlediska širokého využití vzácných kovů v průmyslu, který potřebuje stabilní dodávky ideálně za stabilní ceny.
Jednou z cest, kterou spoluautoři komentáře naznačují, by tak mohlo být větší sekundární využití už zpracovaných materiálů. “Lepší systém sběru odpadu a nakládání s ním nebo rozumný právní rámec pro investice do recyklačních kapacit mají potenciál výrazně posílit postavení Evropské unie,” píší ve svém textu. Komise by ve svém návrhu mohla stanovit konkrétní cíle pro recyklaci jednotlivých surovin, mluví se například o tom, že by do roku 2027 měly baterie obsahovat až 90 % recyklovaného kobaltu a niklu a 50 % recyklovaného lithia.
Kde nestačí fyzika, může pomoct chemie
Kromě vyšší míry využití už zpracovaných kovů autoři upozorňují také na roli materiálového inženýrství a nových materiálů obecně. “Technologické inovace na straně výroby i spotřeby mohou významně posílit surovinovou bezpečnost. Pokud budeme dostupné materiály a jejich alternativy využívat rozumně, znamená to, že naše strategické zásoby porostou,” píší a uvádějí jako příklad vliv nových technologií na cenu solárních panelů v minulých letech.
Při jejich výrobě totiž klesla spotřeba stříbra a křemíku asi o 40-50 %, což vedlo k zásadnímu snížení ceny a ruku v ruce s tím i k širokému rozšíření. Podobný vývoj by podle autorů mohl nastat u baterií, zejména díky novým syntetickým materiálům nebo řešením s větším využitím chemických procesů (jeden z takových projektů se realizuje i v Česku), díky kterým klesne potřeba kovů jako kobalt či lithium.
