Dosavadní snahy o snižování emisí v Evropě nestačí. Měla by je doplnit chytrá podpora průmyslu a inovativních technologií nebo zacílená pomoc domácnostem či sektorům, kde bude transformace náročná, jako je třeba zemědělství. V komentáři pro Project Syndicate o tom píše Simone Tagliapietra, seniorní analytik thinktanku Bruegel.
Mezery v klimatické legislativě byly jednou z příčin nedávných protestů v zemědělství, obavy lidí se týkají i dostupného bydlení, topení nebo dopravy. Stávající evropské nástroje — především dotační fondy — na to nedávají dostatečnou odpověď. Evropa by je měla zjednodušit a doplnit o další opatření, myslí si Tagliapietra.
Konkrétně by se měla vyjasnit pravidla pro to, co smějí státy dělat s příjmy z emisních povolenek. Například Česko díky nim získává desítky miliard ročně do státního rozpočtu, v příštích letech to budou i stamiliardy. Alespoň část z této sumy by se přitom dala použít na modernizaci ekonomiky a pomoc zranitelným domácnostem.
Tagliapietra také připomíná, že výkon evropských ekonomik je úzce svázaný s dobrým fungováním jednotného vnitřního trhu EU. A u modernizace průmyslu navrhuje nedohánět Čínu nebo USA, ale soustředit se místo toho na vlastní inovativní řešení v sektorech, kde už dnes mají evropské státy náskok a velkou přidanou hodnotu.
Budoucnost dekarbonizační politiky bude jednou z největších výzev pro novou Evropskou komisi, která vzejde z výsledků červnových voleb do Evropského parlamentu. Tagliapietra připomíná, že by v jejím programovém prohlášení neměla chybět průmyslová politika a “nová společenská smlouva” řešící právě vztah dekarbonizace a jejích dopadů na běžný život.
