Dekarbonizace

Emise a klima: predikce vycházejí, přišlo extrémní počasí a rekordní teplo v oceánech

Svět začíná brát vážně rizika klimatické změny a státy i firmy přijímají opatření ke snižování skleníkových plynů v atmosféře. Jak se to zatím projevilo na stavu klimatu a koncentraci emisí? A vycházejí klimatologické modely?

V roce 2021 pohltily světové oceány rekordní objem tepla, od čtyřicátých let minulého století stoupl jeho objem konkrétně asi o 417 zettajoulů (miliardu bilionů joulů). V samotném roce 2021 pohltily oceány asi o 14 zettajoulů tepla víc než v roce předchozím. To pro srovnání představuje asi 23násobek veškeré energie, kterou svět využil v roce 2019.

Skleníkové plyny, které vznikají při lidské činnosti, vedou k rostoucí koncentraci tepla v atmosféře. Část z něj ohřívá zemský povrch, velkou většinu (asi 93 %) ale vstřebají právě oceány. Zhruba dvě třetiny tohoto tepla se nashromáždí do 700 metrů od hladiny, ale část tepla proniká i hlouběji až do 2000 metrů. 

Objem tepla v oceánech je v některých ohledech lepší ukazatel změny klimatu než měření teploty na povrchu země. Jednak se v oceánech hromadí větší část tepla, které v důsledku skleníkových plynů zůstávají v atmosféře, a jednak nepodléhá koncentrace tepla v mořských vodách moc silným výkyvům – na rozdíl právě od povrchové teploty. Na vývoji tepla v oceánech je tak poměrně dobře vidět, jakým tempem oteplování planety probíhá.

Jak se na české a moravské krajině projevil fakt, že u nás v posledních 30 letech stoupla teplota o 1,9 stupně Celsia? A jak daleko jsme od stavu, kdy se podmínky u nás budou blížit třeba Madridu? Pusťte si náš rozhovor s klimatologem Pavlem Zahradníčkem.

 

Přesné měření zajišťují satelitní data

Také teplota na zemském povrchu patřila v roce 2021 k nejvyšším. To nám pomáhají změřit satelitní technologie – například družice NASA hlásí, že šlo o šestý nejteplejší rok od poloviny devatenáctého století, evropský systém Copernicus pak hodnotí rok 2021 jako pátý nejteplejší.

Právě díky satelitům je také možné spočítat vývoj teploty na planetě zpětně, a to zhruba do roku 1850. Modely často pracují s daty o teplotě povrchu oceánu, kterou je možné zjistit díky lodím a bójím, a kombinuje je s údaji z pozemních meteorologických stanic. Výjimkou je právě evropský systém Copernicus, který používá metodu zpětné reanalýzy počasí.

Z pohledu z vesmíru vypadá vývoj teploty na planetě takto.

Ačkoliv meziročně neplatí, že každý další rok je teplejší než předchozí, dlouhodobý trend je zřejmý a zároveň posledních 7 let objektivně patřilo k nejteplejším letům vůbec. Za výkyvy teploty mezi jednotlivými roky může především jev zvaný El Niňo/La Niňa, který dokáže krátkodobě (v horizontu dvou až sedmi let) teplotu snížit nebo zvýšit. Jde o typ oceánského proudění v Pacifiku, má se za to, že existuje už tisíce let.

Jak mohou satelitní data dál pomoct se zvládáním změny klimatu? O tom, že je možné díky družicím třeba zdvojnásobit objem zemědělské produkce, jsme si povídali s Vojtěchem Malinou z českého start-upu Clever Farm.

 

Vyšší teplota znamená i víc extrémů

Teplota se nezvyšuje na celé planetě rovnoměrně. Za prvé, teplota na zemském povrchu roste rychleji než na hladině oceánu. Globálně se tak teplota zvýšila od roku 1850 do roku 1900 o 1,3 stupně Celsia, na zemi to ale ve stejném období bylo v průměru o 1,8 stupně. Do nárůstu teploty se promítají i další faktory, obecně lze říct, že nejvíc exponovaná je Čína, severní Kanada, Severní a Jižní Korea, blízkovýchodní a severoafrická území. Ve 25 zemích světa vloni naměřili novou nejvyšší teplotu, včetně právě například Číny nebo Kanady, kde se v červenci přiblížila k 50 stupňům Celsia.

Rekordní horko ale není jediným extrémním projevem počasí, které na sebe váže klimatická změna. Patří sem také častější a intenzivnější průtrže mračen, záplavy, ale naopak i ničivé požáry a dlouho trvající sucho. Vloni čelili rozsáhlým záplavám lidé v Nigérii, Ghaně, Indii, Turecku, ale v Německu, Belgii, Nizozemí a Číně. Naopak extrémní vlny veder zažívali na Sibiři, v Pakistánu, v severní Indii a na části blízkovýchodního a severoafrického území. Středomořské státy, Izrael nebo západ USA zase sužovaly katastrofické lesní požáry.

Co můžeme udělat pro to, abychom si v našich podmínkách zachovali dostupnou pitnou vodu navzdory postupujícímu tuzemskému suchu? A jak reálné je riziko, že o vodu přijde třeba celá vesnice? Dozvíte se v našem rozhovoru s Ondřejem Benešem ze společnosti Veolia.

 

Emise i teplota odpovídají předpovědi

Vývoj klimatických ukazatelů v loňském roce potvrzuje to, co říkaly predikce klimatologů už v roce 2013. Tehdy totiž mezivládní vědecký panel pro klimatickou změnu (odborné grémium zřízené při OSN) publikoval hodnotící zprávu, kde nabídl i predikci vývoje teploty v dalších letech. Zohlednil při tom objem emisí skleníkových plynů, které podle očekávání lidstvo globálně vyprodukuje.

Loňská data se spolu s údaji z předchozích let umisťují zhruba uprostřed očekávaného intervalu. 

Tomu odpovídá i fakt, že koncentrace emisí skleníkových plynů v atmosféře nadále roste, vloni byla nejvyšší v historii. I kdyby nyní totiž nové emise radikálně klesly, z atmosféry se budou ještě desítky let odbourávat ty, které se v ní nashromáždily historicky. Doba odbourávání je u každého skleníkového plynu různá, například metan zůstává v atmosféře okolo 12 let, oxid uhličitý (CO2) ale až 200 let.

Jak spočítat svoji uhlíkovou stopu a jak ji účinně snižovat? Povídali jsme si s Viktorem Třebickým, který úspěšně radí s udržitelností firmám i samosprávám.

 

CHCETE DOSTÁVAT články, nové díly podcastu a přehledy do mailu? Napište se do našeho newsletteru a nic vám neuteče.

Novinky v oboru