Podle nové zprávy Mezinárodní energetické agentury (IEA) rychle roste počet projektů na výrobu nízkoemisního vodíku. Bohužel jsou náklady na jeho výrobu zatím stále vysoké, v současnosti tvoří takový vodík méně než 1 % všeho průmyslově získaného vodíku na světě.
Nízkoemisní vodík je možné vyrobit řadou způsobů, za “zelený” vodík s nulovými emisemi se považuje plyn vyrobený elektrolýzou z přebytků obnovitelných zdrojů. Podobně se ale dá vodík vyrábět z jaderné energie (tzv. růžový nebo fialový vodík). Jde to i ze zemního plynu, tam ale emisní zátěž trvá.
Vodíkové technologie by měly do budoucna pomoct zejména tam, kde není možný přechod na elektřinu, tedy například v průmyslu či dálkové dopravě. Už 40 států světa má svou vodíkovou strategii. Problém spočívá v tom, že nové projekty sice vyrábějí vodík, který je šetrný k životnímu prostředí, ale stále je nutné je dotovat z veřejných peněz.
V časech inflace a rostoucího tlaku na státní rozpočty to postavení těchto projektů ohrožuje a některé se mohou odložit či ukončit. Je to škoda, protože vodík se může ukázat jako klíčová technologie. Pro Evropu je alespoň pozitivní zprávou fakt, že vede na počet nových vodíkových patentů.
Navzdory ekonomickým obtížím se začíná zrychlovat nasazení elektrolyzérů, tedy zařízení na výrobu vodíku. K konci roku 2022 dosáhla kapacita elektrolyzérů téměř 700 MW. Na základě projektů, které dosáhly konečného rozhodnutí o investici nebo jsou ve výstavbě, by se celková kapacita mohla do konce roku 2023 více než ztrojnásobit na 2 GW.
Studie IEA také říká, že pokud se všechny tyto projekty dokončí včas či rychleji, mohlo by být do roku 2030 vyrobeno až 420 GW nízkoemisního vodíku. Za potenciálně pozitivní další kroky považuje zrychlení povolovacích procesů a snížení bariér pro podnikání ve vodíkových technologiích, pomůže také dobudování širokého mezinárodního trhu.
