Energetický sektor se v posledních letech stal významným tahounem zaměstnanosti. Zatímco globální ekonomika rostla v roce 2024 v počtu pracovních míst tempem 1,3 %, energetika přidala 2,2 %. Celkem v sektoru globálně pracuje již 76 milionů lidí, uvádí aktuální report Mezinárodní energetické agentury (IEA).
Od roku 2019 vzniklo 5,4 milionu nových pozic – to znamená, že každé čtyřicáté nové pracovní místo na světě vzniklo v energetice.
Poprvé v historii se sektor elektřiny (výroba, přenos, distribuce a skladování) stal největším zaměstnavatelem v energetice a překonal segment dodávek paliv.
Tahounem této změny je fotovoltaika, od roku 2019 stojí za polovinou všech nových míst v elektroenergetice. Sítě a jádro tvoří společně s úložišti tvoří další čtvrtinu růstu. Naopak u větrných elektráren byl v roce 2024 patrný pokles zaměstnanosti o 6 %, což odráží problémy v dodavatelských řetězcích a odklady projektů offshore instalací.
Report přináší dobré zprávy pro profese jako elektrotechnik, svářeč, potrubář nebo inženýr se zaměřením na jádro. Právě tyto aplikované technické role tvoří více než polovinu energetické pracovní síly (v běžné ekonomice je to jen 25 %).
Více než 60 % firem ovšem také hlásí problémy s náběrem, což už reálně ohrožuje termíny projektů a spolehlivost soustav. Poptávka po technicích totiž vzrostla mezi lety 2015 a 2022 o 16 %, ale počet absolventů relevantních oborů jen o 9 %. Aby se předešlo kolapsu do roku 2030, musel by počet absolventů technických oborů vzrůst globálně o 40 %.
Součástí problému je také skutečnost, že populace zaměstnanců v energetice stárne rychleji než u zbytku ekonomiky. V jaderné energetice dokonce připadá na jednoho mladého pracovníka pod 25 let 1,7 pracovníka před důchodem. U sítí je tento poměr 1,4. Kromě nových 15 milionů pracovníků globálně, které by podle odhadů IEA byly potřeba pro naplnění scénáře Net Zero, takl budou potřeba i nové generace expertů čistě pro nahrazení zkušených zaměstnanců odcházejících do důchodu.
Elektrifikace se navíc podepisuje i do profesí tradičně stojících mimo energetiku. V Číně je například již 40 % všech pracovních míst v autoprůmyslu navázáno na elektromobily (EV) a výrobu baterií. Tento posun vyžaduje masivní doplnění znalostí a dovedností: instalatéři topení se učí montovat tepelná čerpadla, dělníci u pásu přecházejí na linky pro montáž EV.
Naopak umělá inteligence se v energetice zatím prosazuje spíše v administrativě, projektování, povolovacích procesech a bezpečnosti. Nicméně v klíčových oblastech – tedy v výstavbě, provozu a údržbě – AI zatím nedokáže nahradit manuální práci techniků v terénu. Nedostatek „rukou“ tedy AI v dohledné době nevyřeší.
Investice do technického vzdělání v energetice je tak v roce 2026 jednou z nejbezpečnějších sázek. Největší potenciál mají lidé, kteří dokážou propojit klasické řemeslo (jako např. elektrikář) s moderními technologiemi (úložiště, chytré sítě) – a také jaderná energetika, která čelí největší generační propasti.
