I když by se mohlo zdát, že geopolitické napětí na Blízkém východě námořnímu obchodu spíše škodí, v segmentu přepravy zkapalněného zemního plynu (LNG) je patrný opačný trend. Rok 2026 se nese ve znamení velkolepého návratu objednávek na stavbu nových LNG tankerů (LNGC). Po útlumu v roce 2025 zažívají loděnice v Jižní Koreji a Číně nápor, který pohání nejen rostoucí produkce plynu, ale především technologická nutnost modernizace flotil.
Čísla hovoří jasně: za pouhé první čtvrtletí roku 2026 bylo objednáno 35 nových plavidel LNGC. Pro srovnání – za celý rok 2025 to bylo celkem 37 lodí. Průmysl se tak vrací k trendu z rekordního roku 2022 (171 objednávek).
Při ceně 250 až 260 milionů dolarů za jeden tanker a době výstavby přesahující tři roky jde o investice v řádu miliard dolarů, které ukazují na dlouhodobou důvěru v plyn jako klíčové přechodové palivo.
Hlavním motorem nových objednávek není jen potřeba navýšit kapacitu, ale především nízká efektivita stávající flotily. Současná globální flotila čítá přes 700 plavidel, ale velká část z nich využívá zastaralé parní turbíny nebo diesel-elektrické pohony.
Starší lodě jsou v porovnání s moderními systémy neefektivní, navíc Mezinárodní námořní organizace (IMO) zpřísňuje emisní rámce, což nutí dopravce přejít na dvoupalivové (dual-fuel) motory, které dokáží spalovat samotné LNG. V roce 2025 tak bylo vyřazeno rekordních 15 parních tankerů, což je trend, který bude s rostoucím tlakem na dekarbonizaci akcelerovat.
Nové projekty v USA, Africe, Kanadě a Argentině také vyžadují jiný typ logistiky. Zejména americký plyn, který se typicky prodává na bázi Free-on-Board (FOB) s flexibilním určením cíle, zásadně mění využití lodí.
Tato flexibilita umožňuje odklonit tanker uprostřed oceánu tam, kde je aktuálně vyšší cena. To však v praxi znamená, že loď stráví na cestě mnohem více času, což efektivně „váže“ kapacitu a zvyšuje poptávku po dalších plavidlech.
Největší vlastník LNG flotily na světě, japonská společnost Mitsui O.S.K. Lines (MOL), plánuje na základě tohoto vývoje do roku 2035 rozšířit svou flotilu ze současných 107 na 150 lodí.
Válka mezi USA a Íránem vnáší do výpočtů analytiků určitou míru nejistoty, která má však na poptávku po lodích paradoxně stimulující efekt. Kvůli narušení dodávek z Perského zálivu hledají asijští kupci alternativy v Atlantiku. Delší trasa z USA do Asie (místo z Kataru) znamená, že k přepravě stejného objemu plynu je potřeba více času – anebo více lodí.
Blokáda Hormuzského průlivu odstavila přibližně 12,8 milionu tun (mtpa) katarské kapacity na odhadovaných 3 až 5 let. To sice krátkodobě snižuje objem přepravovaného plynu z regionu, ale zároveň to urychluje investice do LNG projektů jinde ve světě, což vyžaduje novou generaci tankerů. I když se trh musí vypořádat s krátkodobými šoky, výhled pro loďařský průmysl tak zůstává silně optimistický. V příštích 3 až 4 letech dorazí na trh jen z USA přes 120 mtpa nové kapacity.
Aby mohl svět tento objem absorbovat, potřebuje flotilu, která je nejen větší, ale technicky pokročilejší, schopná plnit přísné emisní limity a operovat na extrémně dlouhých trasách. Rok 2026 tak potvrzuje, že LNG tanker už není jen prostým přepravníkem, ale technologicky sofistikovaným aktivem, které stojí v první linii energetické bezpečnosti.
